Scéna.cz 

Současná britská malba - Beyond Reality

Galerie Rudolfinum přichází s výstavou, která představí díla dvanácti významných umělců střední i mladší generace působících ve Velké Británii.
Reflektování reality jejím zobrazením je ve své podstatě základní premisou malby vůbec. Forma, způsob, obsah a důvod zobrazování stojí minimálně o jeden stupeň níže. Otázkou dnes již ovšem není, zda je možné realitu reálně zobrazit, neboť existuje nepřeberné množství způsobů, jak se s tímto úkolem účinně vypořádat, ale proč takové obrazy vůbec vytvářet. Dále je podstatné rozhodnutí, které výseky reality, ať už hmotné, viditelné či pouze myslitelné, lze vůbec zobrazovat. Existuje mnoho cest, jak se s takovým úkolem vypořádat. Jedna vede před povrch věcí a jeho co nejpreciznější zobrazení. Druhá je cestou přes spletitou síť odkazů na předchozí obrazy a jejich kontexty, což přináší neuvěřitelný prostor pro kombinatoriku faktů a mýtů, jež je možno do nekonečna spřádat a rozvíjet. Obě tyto cesty mají své zákonitosti, meze i půvaby. Obrazy dvanácti současných britských umělců dávají mimořádné a velmi osobité odpovědi na naznačené otázky. Výstava, koncipovaná přímo pro charakteristický prostor Galerie Rudolfinum, představuje specificky komponovaný a provázaný výběr děl vytvořených v rozmezí přibližně posledních deseti let. Expozice má svůj vnitřní příběh, odvíjí se lineárně a dělí se na dvě nestejně velké skupiny. V té první, větší skupině jsou představena díla umělců Jasona Brookse, Hynka Martince, Bena Johnsona, Keitha Tysona, Marie Harnett, Jonathana Wateridge a Damiena Hirsta. Všichni jmenovaní se snaží uchopit realitu skrze hladký povrch veristické malby, která přiznaně vychází z fotografie. Touto cestou se jim daří se prolamovat do fikce, iluzivního světa nespojitých realit, z nichž ta na povrchu přes všechnu svou doložitelnou spojitost s konkrétní realitou je zároveň bránou či oknem do světa mimo čas s evokačním potenciálem rozlamujícím možné reference k teď a tady. Je zřejmé, že vynález fotografie do značné míry zbavil malbu historicky dané nutnosti vyrovnávat se s viděnou realitou, s potřebou stále se vracet až k narativnímu realismu, pokoušet se o co nejvěrnější zobrazení. Na druhé straně však právě díky fotografii znovu podstatně vynikla malba, která jako samostatná kvalita je schopná být nositelkou mnoha významů, jež nebylo možné dosáhnout a akcentovat jinými způsoby zobrazení.

Práce s realitou obrazu, tedy s výtvarným dílem jako výchozí matérií a podnětem pro motivickou kombinatoriku vyúsťující do mnohovrstevnatých příběhů s bohatou sítí odkazů z nejrůznějších úrovní evropské kulturní paměti, stojí na pevné víře ve sdílený a stále sdělitelný obsah vysoce poučené malby. Malby, která je pevně vrostlá v evropské tradici obrazové práce s antickými odkazy rozvíjenými po staletí za pomocí celého aparátu příběhů, mýtů, bohatě strukturovaných ikonografických schémat a narativních postupů.
Pro tvorbu druhé skupiny umělců, tj. pro Glenna Browna, Geda Quinna, Mathewa Weira, ale i Jakea a Dinose Chapmanovy, je klíčová především vazba na minulost na zásadní ose trvalých hodnot, které se propojením s dneškem zpřítomňují a obohacují o další kontexty. Čerpání z historie evropské malby znamená dotyk s klasickou malbou, která pracovala nikoliv na bázi realismu, snahy o reálné zachycení světa takového, jaký je, ale zachycovala a konstituovala myšlení o světě pomocí zobrazení některých poměrně přesně odpozorovaných fragmentů reality. Všichni zúčastnění pracují s vrstvením reality obrazu, bohatostí kontextuálního rámce, s různými způsoby malířské práce s obrazem, mnohdy velmi sofistikovanou strukturou odkazů a významů s rafinovaností hodnou perského malíře miniatur. Všichni pracují s obrazem v rámci víry v možné pokračování dějin umění, s vědomím platnosti zobrazení jako takového na - zatím - nepřerušené ose jeho historického vývoje. Prakticky všichni umělci zastoupení na této výstavě si v ateliéru konstruují obrazy nové reality, která svou věrohodností danou vysoce kvalitní, většinou iluzivní malbou nejenom že realitu vě rně napodobuje, ale právě skrze tuto věrnost dává nahlédnout, navádí do světa za realitou. Světa, který může být myšlený, cítěný, ale mnohdy viděný ať už ve snu, ve všední realitě nebo i v galerii starého umění, světa, který má více než prvoplánový rozměr mechanicky zachyceného povrchu jednoduše nabídnutého ke konzumaci, světa, který je často velmi složitou intelektuální konstrukcí vycházející z kreativního myšlení o světě a dávajícího prostor a podněty pro bohatě strukturované myšlení o realitě v jednotlivostech i celcích a možnostech jejího překračování.
Výstava současné britské malby v Galerii Rudolfinum v Praze probíhá od 4. října do 30. prosince.