Scéna.cz 

Hudební rozhledy 11/12

Sopranistka, prima donna, hvězda, star, diva, bellissima – ruská pěvkyně, která bere operní svět útokem. Rusko, původní domovina, se jí koří jako ambasadorce ruského pěveckého umění, dostala státní cenu i titul Národní umělkyně, oligarchové obléhají její koncerty, celý svět ví, že hlas Anny Netrebko je příslovečný balzám, blahodárná koupel. Začínala jako praví velikáni, neměla bohatství, ale kuráž a touhu, podobnou elánu legendárního Šaljapina. Aňa, jak se jí říká v Rusku, vystudovala Petrohradskou konzervatoř a neváhala nastoupit v Mariinském divadle jako uklízečka. Chtěla být blízko svému snu, hudbě. Hezká historka říká, že když myla schody, zaslechl ji Valery Gergiev zpívat. Geniální dirigent, který už hezkou řádku let ukazuje světu, jaký silný žár podivné nostalgie zní v ruské hudbě, jak sténá a jásá slovanská duše. Valery Gergiev nepropásl šanci objevu, Annu postavil na scénu. Zrodila se hvězda.

Osobnost Ilji Hurníka je příkladem vzácné symbiózy mezi tvůrčím zápalem na poli hudební kompozice, interpretace i pedagogiky a nezměrně rozkošatělou aktivitou na poli literárního umění. Však také dominanty svého kompozičního odkazu našel tento slezský rodák vedle řady děl instrumentálního žánru právě v takových konfesích, kde mohl propojit svou hudební invenci s bytostně blízkými inspiračními zdroji slovesnými. Ve sféře interpretační je trvale zapsán v povědomí posluchačů svými vemlouvavými pianistickými kreacemi (Janáček, Debussy!) a posedlostí, s níž se věnoval čtyřručním klavírním produkcím. A jeho dosavadní odkaz literární? Je až neuvěřitelné, kolik moudře laskavých a vybroušenou mateřštinou vyjádřených postřehů o hudbě a o tom, co nás obklopuje, dovedl v této sféře nabídnout. Stejně kouzelné je ovšem sledovat i jeho aktivitu současnou a naslouchat odpovědím na otázky, k nimž byl vybídnut. Přesto, že je v tomto roce mezi námi už plných 90 let.

Richard Wagner letos stanul v centru pozornosti nejen v rámci každoročně pořádaného, tentokrát již 101. Bayreuthského festivalu, ale rovněž v Praze, kde se na jaře konal kongres Mezinárodního sdružení wagnerovských spolků, slučující kolem 140 organizací z nejrůznějších zemí celého světa. K vzácným hostům této události patřila nejen prezidentka sdružení, prof. Eva Märtson, ale i Eva Wagner-Pasquier, která spolu se svou nevlastní sestrou Katharinou převzala vedení Bayreuthského festivalu po Wolfgangu Wagnerovi a v jeho čele stojí už čtvrtým rokem. Opravdu významné akce však milovníky Wagnerovy hudby teprve čekají. V příštím roce totiž uplyne plných 200 let od skladatelova narození a v Bayreuthu se tak vedle řady koncertů a progresivních divadelních projektů dočkáme například i nového nastudování Prstenu Nibelungova či uvedení trojice raných Wagnerových oper (Víly, Zákaz lásky a Rienzi), které Bayreuthský festival uvede v kooprodukci s Operou v Lipsku.

Když přede dvěma lety dokončoval Bohuslav Čížek svou knihu Historické klavíry v Čechách a na Moravě, tak v předmluvě poznamenal, že neexistuje jednotná evidence hmotných hudebních památek, a tudíž není v budoucnu vyloučen objev některého dosud obecně neznámého nástroje v některé muzejní či památkové sbírce. A vskutku, hned v následujícím roce přišel do Národního muzea – Českého muzea hudby dotaz z Městského muzea v Horažďovicích na výrobce klavíru, který má v poměrně zachovalém stavu muzeum ve svých sbírkách. Záhy byl do věci Bohuslav Čížek zasvěcen a s jeho pomocí se zjistilo, že se jedná o dosud málo známého mistra Adalberta Stabernacka z Dobré Vody u Březnice. Z jeho dílny byly známy dosud pouze dva nástroje, pojednané v uvedené knize: raná práce z roku 1817, klavír se šesti pedály, vystavený na zámku v Březnici, a o 35 let mladší dvoupedálový kus, jenž je součástí sbírky Českého muzea hudby, nyní na zámku v Litomyšli.