Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Eva Bergerová: Míšením a propojováním se snažíme jít trochu jinudy.

autor: archiv divadla

Strašnické divadlo provozuje rok a půl společnost Company.cz. V hlavním kulturním stánku na Praze 10 se víc než desetkrát do měsíce hrají večerní divadelní představení. Jindy sem můžete zaskočit na koncert nebo na projekci japonských mang a dopoledne tam chodí školní děti na pohádky. Divadlo vede Eva Bergerová, která také režíruje inscenace společnosti Company.cz. V současné době najdete na programu tři z jejích prací, inscenace Golem, Bílá vrána a Requiem. O jejích režijních pracích jsme si na našem portále již povídali. Jak je na tom Strašnické divadlo dnes? Našel si cestu do Strašnického divadla samotný divák? O tom více Eva Bergerová.

Jaké je dnes Strašnické divadlo?
Především jsme začali hrát večer. Před naším příchodem se divadlo využívalo téměř jen pro dětská představení. Program se skládá ze dvou částí, z nakupovaných produkcí a z vlastního repertoáru společnosti Company.cz. Ten je pro nás tím hlavním. Naší snahou je jít napříč žánry a styly. Např. v inscenaci argentinské hry Bílá vrána máme na jevišti živou hudbu - tanga Astora Piazzolly. Stejně je to u Golema, kde kromě toho, že uslyšíte živě interpretovanou původní jevištní hudbu Petra Komára Soudka. Také pracujeme i s určitými prvky fyzického divadla. Na Dušičky jsme odpremiérovali Mozartovo Requiem. Tím míšením a propojováním se snažíme jít trochu jinudy, než ostatní divadla.

Proč to děláte?
Čechy jsou malá země a bohužel tu platí, že divadelníci kamenných institucí se nezajímají o práci svých alternativních kolegů a naopak, či se dokonce navzájem ani neznají. Divadlo má být místem setkávání, samozřejmě s divákem, ale také setkávání v zákulisí. Jde přeci o vzájemnou inspiraci. A tohle se nám, myslím, docela daří. Nedávno se v divadelním baru po premiéře sešli třeba herec z Vinohradského divadla, herec z Národního, uznávaný skladatel, všeobecně známý divadelní ředitel, dirigent a operní zpěvačka. I to je důležité.

A co diváci?
S těmi se chceme a potřebujeme setkávat především. Diváků bychom ale potřebovali mnohem víc. Trvá to nějakou dobu, než si diváci zvyknou, že ve Strašnicích máme i večerní představení. A za sebe můžu říct, že dělat tu divadlo je po roce a půl čím dál tím zábavnější.

Co děláte, aby divák přišel?
Čekáme na něho. (Smích.) Pravidelně máme spoty na Rádiu 1, reklamu v Houseru, spolupracujeme s vaším portálem Scena.cz. Naše plakáty můžete vidět po celé Praze 10, ale protože chceme, aby k nám jezdili diváci i z jiných pražských čtvrtí, najdete naše letáky taky ve spoustě kaváren a barů v centru. V současné době se například snažíme využít služeb České pošty. Třeba se taky povede, že by tramvajová zastávka, která se teď jmenuje Zborov, mohla být přejmenována na Strašnické divadlo, stejně jako existují zastávky Divadlo na Fidlovačce nebo Švandovo divadlo. To by nám určitě pomohlo.

Co kromě vašich vlastních divadelních inscenací má Strašnické divadlo na programu?
Myslím, že nabídka je vcelku pestrá. Uvádíme zde třeba taneční projekty Ivany Hessové nebo Veselých skoků. Jednou měsíčně děláme projekci filmů studentů FAMU nebo japonských mang, na která chodí docela hodně mladých lidí. Hraje tu studentské divadlo, děláme hodně koncertů. Byly tu třeba Sestry Steinovy, Vašek Koubek, Jan Budař a Eliščina malá tíseň, Martin Zbrožek se svým novým projektem Robert a Norbert, ale taky třeba Varhan Orchestrovič Bauer a jeho Okamžitý Filmový Orchestr, známý ze slavnostních večerů předávání cen Českého lva. A k tomu zachováváme tradici dopoledních pohádek pro školy a nedělních pohádek pro rodiny s dětmi.

Jaké inscenace se ve Strašnicích hrají pod hlavičkou Company.cz?
Máme pět svých vlastních inscenací. Golema, Bílou vránu, Requiem, dále pak netradiční verzi Fausta v režii Jana Novotného a pohádku Tři rýžová zrnka. A chystáme samozřejmě novinky. Jednak to bude Molièrova Škola pro ženy, opět v režii Jana Novotného, a já připravuju současnou českou hru Kosmická snídaně aneb Nebřenský od Davida Drábka. Dost těžce se mi ten text popisuje v jedné větě. Takže: je to o přemrštěném altruismu výstředního anděla, který dožene hlavního hrdinu k sebevraždě. Bude to takový úlet, místy víc, místy méně komický. (Smích.)

Vaší poslední premiérou byl Golem podle Meyrinka…
To byla obnovená premiéra, inscenaci jsme hráli už před časem v NoD - Roxy. Golem je pokus o metafyzické divadlo. Tento přístup nám u většiny divadel chybí.
U Golema není hlavní přesně pochopit dějovou linii, ale odnést si z divadla konkrétní pocit, náladu. Přehodit divákovo vnímání aspoň na chvíli na jinou kolej. V Čechách vládne silná tradice všeobecného realistického divadla, které my ale tak moc dělat nechceme.
Herci, v tomto případě Miroslav Hanuš, Ljuba Krbová a Róbert Nižník, na takové inscenaci ochotně spolupracují, protože není tak časté setkat se s rolemi, ve kterých se musí jít opravdu „na dřeň“. Zároveň je to také riziko, protože se vydáváme nepříliš probádanými stezkami a výsledek je nejistý.

A co veselé příhody?
Při zkoušce Fausta se zapnul alarm a vydržel hvízdat několik hodin. Herci to naštěstí nevzdali.

Něco veselejšího?
Dvakrát nám rozbili okno na jeviště.

Něco nejveselejšího?
V počátku našich dramaturgických snah se nám podařilo naplánovat tři představení na stejný den a hodinu a pak jsme řešili, jestli by nešlo, abychom paralelně odehráli Pejska a kočičku, Bílou vránu a Pyšnou princeznu.

27.2.2006 08:02:52 Redakce | rubrika - Rozhovory

Časopis 44 - rubriky

Archiv čísel

Rozhovory (1), Z éteru (2), Ze zlaté kapličky (1), Zprávy (3), Zveme ... (10)

reklama