Scéna.cz 

Sicilské nešpory ve Státní opeře Praha

Státní opera Praha připravila inscenaci opery Giuseppe Verdiho Sicilské nešpory. Je určena všem obdivovatelům Verdiho hudby, kteří vedle jeho nejslavnějších oper chtějí poznat i tituly méně známé. Tím jsou právě Sicilské nešpory, v nichž Verdi zpracoval námět čerpající z historického povstání Sicilanů proti Francouzům v roce 1282. I velké zahraniční domy uvádějí toto rozměrné a inscenačně náročné dílo jen sporadicky. V Praze po svém prvním uvedení 29. 1. 1859 ve Stavovském divadle Sicilské nešpory už nikdy provedeny nebyly.
Hudebního nastudování se ve Státní opeře Praha ujal britský dirigent Hilary Griffiths, který zde uvedl již celou řadu úspěšných premiér. Režisérem inscenace je Karel Kříž, jenž patří ve své generaci k osobnostem, které od konce 60. let minulého století výrazně ovlivňovaly tvář českého divadla. Autorem výpravy je renomovaný scénograf prof. Jaroslav Malina.
Ve velké roli Arriga se jako hosté představí dva vynikající umělci - přední tenorista Vídeňské státní opery Keith Ikaia-Purdy a Boiko Zvetanov, sólista opery v Curychu.

Komponování opery Sicilské nešpory, kterou si u Verdiho objednala v roce 1852 pařížská opera, nepřineslo skladateli mnoho tvůrčí pohody. Problémy mu působil francouzský text libreta stejně jako spolupráce s libretistou Eugènem Scribem, který nebyl ochoten vyjít vstříc skladatelovým požadavkům. Proti své vůli musel Verdi do díla vložit – v souladu s tehdejším závazným územ ve francouzské opeře – rozsáhlou baletní scénu („Roční doby“ ve 3. dějství). Když se k tomu přidaly rozpory s představitelkou hlavní ženské role Sophií Cruvelli, označil skladatel rok strávený ve Francii za zcela promarněný. Pařížská premiéra opery 13. 6. 1855 byla nicméně velmi úspěšná.
„Ve svém vztahu k „Nešporům” se patrně podobám většině ostatních lidí – člověk toto dílo zná, slyšel jeho nahrávky (dnes je k dostání i DVD), příležitostí zhlédnout je živě na jevišti ovšem bylo velice pomálu. V Británii se od války nepokusila o jeho inscenaci žádná společnost, s výjimkou English National Opera, která si z newyorské Met vypůjčila režijní nastudování Johna Dextera (bylo provedeno i v Paříži) a uvedla je v angličtině. V nedávné době se sice do této opery pustilo i několik menších domů (ve švýcarském St Gallenu, italském Busettu a americké Sarasotě), vcelku se však dá říci, že ji uvádějí téměř výlučně jen největší a nejambicióznější světové operní scény,“ uvedl britský dirigent Hilary Griffiths.
Premiéra ve Státní opeře Praha 23. března 2006.