Scéna.cz 

Shepardovy Živé mrtvoly

Švandovo divadlo na Smíchově uvedlo jako svou poslední premiéru sezóny – a zároveň českou premiéru - (prý autobiografickou) hru amerického autora Sama Sheparda: Nebožtík Henry Moss. Sam Shepard, sám aktivní herec, patří mezi výrazné americké autory střední generace, a témata jeho her vycházejí z tvorby starších uznávaných autorů jako Eugene O´Neill či Arthur Miller. Traumata spojená s iluzí amerického snu, s neuspokojivými poměry v rodině (ovlivněné alkoholismem, drogami či pudovými či neurotickými danostmi jednotlivých členů) se americkou dramatikou táhnou jako červená niť. Ne vždy jsou ovšem obecně sdělná. Domnívám se, že to je problém právě Sheparda. I když se na našich scénách objevilo už několik jeho her, inscenace většinou vyzněly víceméně rozpačitě a setkaly se přinejmenším s rozporuplným ohlasem. To patrně bude i případ Nebožtíka Henryho Mosse.

Je to hra na pomezí reality a fiktivního světa představ, kombinace mystiky a černého humoru či danse macabre mezi historií a legendou, pravdou a vzpomínkou, “ jak ji charakterizoval americký tisk. Z prvního pohledu je to příběh, traktovaný především jako „detektivka“, která začíná setkáním dvou bratrů u lože mrtvého otce. V jednotlivých replikách, či jen reakcích, kdy jeden druhého nutí, aby si vzpomněli na události, které ten druhý chce zjevně zapomenout, jde pak spíše o rekonstrukci či pozvolna malovaný portrét jedné „mrtvé“ rodiny. Centrálním problémem je dědictví „nešťastných povah“, které nejsou schopny vyrovnat se se světem, reagují hystericky, křečovitě, lítostivě, prostě nedospěle. Oba bratři, vyrovnávající se se vztahem k otci i mezi sebou navzájem, stále více zapadají do modelu, kde nevědomky kopírují tolik nenáviděné jednání svého otce. Jakousi protiváhou těchto rozporuplných charakterů, pro které je život jen hlubokým neštěstím, prolnutým zoufalými pokusy o proražení osamělosti a pocitu méněcennosti, jsou jednoduché postavy z vrstvy etnických menšin, kteří dokážou vnímat jejich bolest a navzdory odmítání alespoň na chvíli těmto nešťastníkům ulehčit či zpestřit život. Princip „divokosti“ symbolizuje Indiánka s podivným jménem Conchalla Lupina, princip „vnitřního klidu“ a schopnost brát život takový, jaký je, je Mexičan Estéban. Postavou někde na pomezí mezi těmito dvěma světy je Texasan – taxikář, dychtivý mladíček, který se přes velkou snahu stále znova dostává do víru událostí, které jej srážejí k zemi.
Na scéně Švandova divadla hru inscenoval Michal Lang, v rolích bratrů se objevili Tomáš Pavelka a Ivan Řezáč. Titulní roli Henryho Mosse si zahrál Stanislav Šárský. Kromě této ústřední trojice se v inscenaci představí jako temperamentní šmejdil a mluvku – taxikář Matěj Hádek, jako osudová mystická Indiánka Klára Cibulková a chaplinovsky laděný Estéban Martina Sitty.
Shepard si libuje ve velmi zvláštním jazyce, který má spoustu různých rovin a není vždy zcela srozumitelný. Právě to znesnadňuje celkové vnímání příběhu. První půlka inscenace trvající 90 minut je tedy chvílemi bojem mezi herci a divákem, kdo déle vydrží. Druhá půle je akčnější a vzhledem k tomu, že se konečně dobíráme k nějakým závěrům, i zábavnější. I když herci hrají s velkým nasazením, a vytvářejí autentické portréty neurotických zkrachovalců, mnohým divákům po shlédnutí hry není zcela jasné, proč divadlo zvolilo právě tento titul a nakolik bude sdělný běžnému publiku.

Sam Shepard: Nebožtík Henry Moss
Překlad Jiří Popel, režie Michal Lang, dramaturgie Markéta Bláhová, scéna Jaroslav Bönisch, kostýmy Zuzana Krejzková, hudba Michal Lang, pohybová spolupráce Karel Basák a Martin Pacek.
Hrají: Stanislav Šárský, Ivan Řezáč, Tomáš Pavelka, Martin Sitta, Matěj Hádek a Klára Cibulková.
Švandovo divadlo, česká premiéra 27. května 2006.