Scéna.cz 

Červená knihovna v Hradci Králové

Klicperovo divadlo v Hradci Králové vzdává hold význačné osobnosti Arnoštu Goldflamovi sérií her v cyklu Goldflamův seznam. Určitě si takovou pozornost zaslouží, zejména proto, co vše udělal pro české divadlo. V rámci tohoto cyklu bude Goldflam představen jako autor mono i skupinových dramat i jako herec. Představí se také jako člověk, jenž se vrací na místo činu coby režisér.
Červená knihovna v režii Akrama Staňka se stala zdařilým otevírákem Goldflamova seznamu. Na velké scéně byla poprvé uvedena 6. října 2001.
Červená knihovna, edice zamilovaných románů z 20. – 30. let, se do dnešní doby nezachovala. Nezanikla úplně, pouze se proměnila a prolnula do jiných edic a cyklů, které vycházejí jako knihy, nebo se s nimi můžeme setkat v monstrózních telenovelách, které nenechají žádné citlivé ženské oko suché. Arnošt Goldflam ji napsal roku 1985 pro herečku Barboru Plichtovou jako své druhé monodrama. Hra měla premiéru v autorově režii v pražské Redutě.

V Klicperově divadle se titulní role zhostila Kamila Sedlárová. Nepojmenovaná žena nám představuje svět naivních románových hrdinek. Bláznivá groteska se střídá s černým humorem, ale i s prostým vyprávěním a konstatováním. Množství milostných vztahů pluje a letí kolem nás jako roj meteoritů. Musíme si dávat pozor a včas uhýbat.
Kamila Sedlárová postavu ztvárňuje jadrným způsobem. Pohrává si s ní, vede dialog s publikem a s pomyslnými amanty. Plesovou lacinou róbu vystřídá ležérní župan. Umytou hlavu má zamotanou do ručníku. Právě tato rekvizita díky své nestabilitě a nevypočítavosti velmi zdařile narušuje jakoby dobře nacvičený temporytmus hry. Hlasové dispozice Sedlárové jsou rovněž výborné, její napůl zastřený alt ve velkém prostoru dobře rezonuje. Velmi dobře pracuje s náznakovým detailem. Např. když o jednom partnerovi říká, že trpěl schizofrenií, náhle se zarazí, otočí se a pohodí hlavou směrem k zrcadlu, čímž přisoudí chorobu i sobě. Herečka není v celém monodramatu nechaná na pospas svému osudu. Oddechové pauzy a zároveň galantní doprovod vytváří postava sluhy (Jan Sklenář nebo Kryštof Krejsa).
Divadlo jednoho herce přímo vyzývá pro realizaci v komorním prostoru. Akram Staněk dostal spolu s Milanem Popelkou, scénografem, příležitost realizovat Červenou knihovnu na velké scéně. Oba dva aktéři kladou v inscenacích velký důraz na výtvarnou složku scény. Nezůstali nic dlužni ani v tomto případě. Velké zrcadlo s toaletním stolečkem v kubistickém gočárovském duchu se stalo dominantou celé scény. Ona „psycha“, jak se tomuto nábytku hovorově říká, slouží tu jako sporák, toaletka nebo postel, v závěru jako rakev. Její multifunkčnost vytváří ve hře napětí a očekávání. V kontextu hry může působit jako sarkofág, piedestal, ale i obyčejný ostrov v moři, bažinách nebo jako záchranná loď v pustém vesmíru.
Množství milostných vztahů, které hrdinka prožila, představuje množství planých plodů. Na scéně je tvoří různě veliké a pokřivené postavy. V prologu jim sluha zasunuje do hlavy po květu lilie, v průběhu hry u nich rozsvěcí žárovky.
Hra Červená knihovna, byť se zabývá tématem bulvárním a pokleslým, tak v nastudování Klicperova divadla v žádném případě neklesá. Naopak A. Staněk, M. Popelka i K. Sedlárová jemně a citlivě odhalují hloubku „sladkého“ života. Klidně se vypravte na návštěvu ke klicperákům a nebojte, ani medvěd vás nesežere.