Scéna.cz 

Polský žid ve Státní opeře Praha

Přesně sto let po světové premiéře opery Karla Weise Polský žid v Novém německém divadle se v téže budově, dnes Státní opeře Praha, uskutečnilo její nové nastudování (3.března). Dnes zcela zapomenutý skladatel byl ve své době velmi často hraným autorem u nás i v zahraničí: jeho druhá opera Polský žid prošla řadou velkých evropských operních domů a v roce 1921 pronikla do Metropolitní opery. Od čtyřicátých let minulého století zapadl Weis do prachu dějin, aby se letos dočkal skvělého návratu na scénu: nastudování jeho kdysi tak slavné opery ukázalo umělecký potenciál Státní opery v nejlepším světle, průvodní slovo v programu nabízí zasvěcenou studii. Výstava v divadle o Weisově operním odkaze je unikátní. Co víc by si mohl autor přát?

Tvůrčí tým Daniel Dvořák (scénografie) a Jiří Nekvasil (režie) nenechal nikoho na pochybách, že jejich vizuální fantazie je stejně originální jako nevyčerpatelná. Jeviště rozdělili horizontálně na tři plochy: první dějství se odehrává ve střední části s prosklenou zadní stěnou, za níž vykouzlili iluzi bílé zimy. Ve druhém dějství se otevírají další dva herní prostory: v dolní části je postel a posléze rakev hlavního hrdiny, hostinského a starosty Jana Mathise, v horním díle se objevují ve velké scéně snu soudci: nápad s použitím principu černého divadla je stejně sugestivní jako volba barev scény a kostýmů: bílá pro všechny sólisty i sbor, černá pro polského žida, zjevení z rodu Mozartova komtura, který osudově připomene starostovi jeho dávný zločin.
Romantické Weisově hudbě s bohatou nápaditou instrumentací se dostalo výsostného hudebního nastudování pod taktovkou Bohumila Gregora: stejně příkladná je i jeho práce s pěvci, jimž je rozumět každé slovo. V postavě Mathise dostali barytonisté jednu z nejkrásnějších rolí ve světové operní literatuře vůbec. Richard Haan podal skvělý výkon: při jeho scéně snu a soudu, kdy zoufale prosí o odpuštění, běhal doslova mráz po zádech.
Říká se, že čas prověří hodnoty uměleckých děl spolehlivěji než soudy současníků a že propustí do stálého repertoáru jen ta nejkvalitnější. Inscenace Státní opery prokázala, že k Polskému židovi byl čas nespravedlivý.

Karel Weise: Polský žid. Režie Jiří Nekvasil; scéna Daniel Dvořák; kostýmy Zuzana Ježková, dirigent Bohumil Gregor, sbormistr Michael Keprt.
Osoby a obsazení: Jan Mathis (Richard Haan), Kateřina (Iveta Žižkovská,'); Anneta (Maria Tkadlíčková,'); Kristián Brehm (Aleš Briscein,'); Doktor Frank (Lubomír Havlák,'); Schmitt (Tomáš Bartůněk,'); Polský žid (Milan Bürger,'); Niclas (Jiří Hruška,'); Ponocný (Roman Vocel) a další.