Scéna.cz 

Vršovické divadlo MANA: Můžeme divákům způsobit i myšlení

Vršovické divadlo MANA sleduje náš 1. kulturní portál již od roku 2015. Mezi inscenace, které nám utkvěly v paměti, patří Temná je noc / Terezie z Lisieux: Můj bratr Nietzsche v režii Tomáše Vondrovica. V hlavních rolích se tehdy představili Máša Málková a Pavel Batěk. Tento komorní divadelní prostor nám tedy rozhodně není cizí.
S radostí jsme proto přijali pozvání k zahájení letošní, již deváté sezony Vršovického divadla MANA, přestože historie divadla sahá až do třicátých let minulého století. V sezoně 2026/2027 připravuje divadlo tři premiéry: 6. října 2026 Tak nám zabili Švejka, v únoru 2027 Kde končí svět a na duben je plánována Večeře. Dejme ale nyní slovo řediteli divadla Davidu Frýdlovi a především umělecké ředitelce Věře Maškové.

Divadlo, které povstalo z popela
„Divadlo je deváté dítě pana ředitele Davida Frýdla,“ řekla na úvod Věra Mašková, umělecká ředitelka a dramaturgyně, a hned s úsměvem vysvětlila: „Těch vlastních má osm.“
Historie divadelního sálu ve vršovickém Husově sboru je však podstatně delší než novodobá existence divadla MANA. Budovu navrhl architekt Karel Truksa a dokončena byla v roce 1930. Její součástí byl divadelní sál pro 294 diváků, v němž původně působilo Jiráskovo divadlo. Jeho prvním ředitelem se stal Drahoš Želenský, později jej vedl Josef Burda. Ve třicátých letech prostor sloužil amatérskému divadlu, za protektorátu se proměnil v kino Bio Na Kovárně, známé také jako Bio Helios.
Divadelní život zde s určitými proměnami pokračoval až do roku 1965. Tehdy byl sál rozhodnutím tehdejších úřadů pro kulturní účely uzavřen a přeměněn na skladové prostory. Část komplexu Husova sboru následně využíval Výzkumný ústav strojírenský a někdejší divadelní prostor během následujících desetiletí postupně chátral a byl devastován. Teprve po více než čtyřiceti letech začala cesta k jeho návratu. Od roku 2004 vznikaly studie obnovy unikátního prostoru a na projektové dokumentaci se podílel také herec a architekt David Vávra. Revitalizace probíhala v několika etapách a završena byla na jaře roku 2014.

Jak složitá cesta vedla od zdevastovaného sálu zpět k živému divadlu, připomněl jeho ředitel David Frýdl. Když se prostor vrátil do správy vršovického Husova sboru, nebylo podle něj vůbec samozřejmé, že se znovu stane divadlem.
„Nezbylo z toho téměř nic, ani jedna sedačka. V čase, kdy se nám divadelní sál vrátil do naší správy, jsme stáli před rozhodnutím, zda pokračovat,“ vzpomínal Frýdl. Do rozhodování tehdy vstoupil Tomáš Töpfer, který místo znal ještě z návštěv dětských představení. „Pane faráři, máte tady poklad, toho se držte a o ničem jiném neuvažujte nežli, že to bude zase divadlo,“ reprodukoval Frýdl jeho radu.
„Děkuji za tuto bláznivou až šílenou myšlenku. Jako farář jsem zvyklý na zázraky, tak zázrakem povstalo toto divadlo z popela.“

Česká mentalita mezi Švejkem a Ortenem
Vršovické divadlo MANA chce i v deváté sezoně pokračovat v dramaturgii, která po divákovi vyžaduje aktivní účast. Věra Mašková to ilustrovala vzpomínkou na jednu z návštěvnic: „Vaše představení jsem si pořádně neužila, protože jsem u toho musela pořádně myslet,“ postěžovala si prý po představení. „Nešli jsme do sebe. Pro všechny diváky vyslovujeme varování: ano, můžeme vám způsobit i myšlení.“
Jednou z dominantních dramaturgických linií zůstává česká otázka, zkoumání české mentality a jejích kořenů. MANA se k ní v minulých sezonách obracela prostřednictvím Karla Čapka, Josefa Topola či Václava Havla a jejich díla zůstávají součástí repertoáru i doprovodného programu. Letos se však divadlo vydává hlouběji do minulosti a českou mentalitu chce nahlédnout také v kontextu obou světových válek.

První zastavení obstará už 6. října 2026 premiéra TAK NÁM ZABILI ŠVEJKA, autorská adaptace Haškova románu Osudy dobrého vojáka Švejka v režii Doda Gombára. „Vycházíme z toho, že Švejk je obecně známá postava a klíčové epizody z románu znají všichni. Proto se jich dotýkáme netradičním způsobem,“ vysvětlila Mašková.
Inscenace pracuje s postmoderními postupy a samotný proces vzniku divadla se stává součástí hry. O postavu Švejka se střídají čtyři herci a diváci mohou nahlédnout i do pomyslné divadelní kuchyně. Moderní jevištní prostředky přitom podle Maškové nemají překrýt to podstatné: „To, co zůstává naprosto konstantní, je myšlenka absurdní grotesky a nezaměnitelný Haškův humor.“
V inscenaci se představí Tereza Vítů, Denisa Pfauserová, Antonín Holub, Ondřej Černý a Lenka Tietzová.

Po první světové válce se dramaturgická osa přesune k okupaci Československa za druhé světové války. Druhou premiérou sezony bude 23. února 2027 inscenace KDE KONČÍ SVĚT v režii Radovana Lipuse. Její název odkazuje k básni Jiřího Ortena a právě jeho osud se v inscenaci propojí s příběhem Marie Navarové, známým z románu Arnošta Lustiga Případ Marie Navarové.
„Střetávají se tu dva příběhy,“ přiblížila Věra Mašková. “Na jedné straně stojí mladý židovský básník Jiří Orten, člověk čistý, absolutně oddaný ideálům a víře v pravdu a spravedlnost. Proti němu staví inscenace Marii Navarovou, ženu přesvědčenou, že i těžkou dobou lze podle Maškové „protančit na vysokých podpatcích a v dokonalých punčochách, i za cenu značných mravních kompromisů.“
Právě Navarová však nakonec sama vstoupila do soukolí velkých dějin. Jako zdravotní sestra poskytla první pomoc zraněnému Reinhardu Heydrichovi po atentátu a její příběh následně poznamenaly režimy, které se v Československu vystřídaly. „Na této ose a napětí je vybudován hlavní příběh,“ dodala Mašková. V ústředních rolích se představí Antonín Holub a Týna Průchová.

Lidská důstojnost podrobená zkoušce
Třetí dramaturgický proud se obrací k ožehavým problémům současnosti, které divadlo MANA otevírá především prostřednictvím současných textů. Jejich společným jmenovatelem je podle Věry Maškové otázka lidské důstojnosti. Patří sem nejen inscenace jako LAJF Marka Epsteina nebo NÁVOD NA PŘEŽITÍ, ale také cyklus OTEVŘENÁ ZPOVĚDNICE, který spojuje provokativní texty s následnou diskusí s diváky.
„I letošní Zpovědnice řeší téma jinakosti a naše vnímání sebe sama jako tolerantních bytostí, které je podrobeno velké zkoušce,“ připomněla Mašková.
K současným společenským a morálním otázkám se obrátí také poslední premiéra sezony. VEČEŘE, dramatizace románu nizozemského spisovatele Hermana Kocha, bude uvedena 23. dubna 2027 v režii Josefa Kačmarčíka. „Je to příběh dvou manželských dvojic středního věku, které na záběrech z průmyslové kamery odvysílaných státní televizí poznají, že mladíci, kteří zabili bezdomovkyni, jsou jejich děti. Nikdo jiný je nepoznal. Stojí tak před problémem, jak se s touto situací vyrovnat. A každý z nich má na to jiný názor,“ přiblížila Mašková.
V hlavních rolích se představí Vilém Udatný, Radek Valenta a Máša Málková.

Vršovické divadlo MANA představilo novou sezonu. Věříme, že se naplní původní cíl a budeme se sem vracet díky zajímavé a neotřelé dramaturgické linii. Trojice nových titulů Tak nám zabili Švejka, Kde končí svět a Večeře ukazuje, že divadlo chce prostřednictvím rozdílných příběhů otevírat otázky české mentality, lidské důstojnosti i osobní odpovědnosti. A pokud nám při tom, slovy Věry Maškové, skutečně „způsobí i myšlení“, rádi toto riziko podstoupíme.

📘 www.vrsovickedivadlo.cz