Scéna.cz 

Mravnost nade vše: Když se ideály střetnou s lidskostí

V rámci Letní sezóny na otáčivém hledišti v Týně nad Vltavou uvedl ve dnech 7. až 9. července 2026 divadelní soubor Ty-já-tr komedii MRAVNOST NADE VŠE. Adaptace slavného prvorepublikového filmu v režii Pavla Šimáka připomíná, že největším nepřítelem mravnosti nebývá lidská slabost, ale pokrytectví. S inteligentním humorem, výraznou stylizací a výborně vedenými hereckými výkony otevírá téma, které ani po téměř devadesáti letech neztratilo svou aktuálnost.

Filmová komedie Mravnost nade vše vznikla v roce 1937 v režii Martina Friče podle scénáře Huga Haase, Otakara Vávry a Martina Friče. Už tehdy si s laskavým humorem brala na mušku společnost, která ráda vyžaduje přísnou morálku od druhých, sama se jí však ne vždy řídí. Divadelní adaptace Pavla Šimáka a Tomáše Vlčka tuto základní myšlenku zachovává, současně ji však převádí do stylizovaného jevištního tvaru, který staví na nadsázce, přesném tempu a pohybové komice.
Samotný název Mravnost nade vše představuje ideál, který nevychází ze zákonů ani paragrafů. Opírá se o osobní odpovědnost, rodinnou tradici, respekt k druhým a o nepsaná pravidla společnosti. Jenže právě zde číhá nebezpečí. Ve chvíli, kdy si člověk začne pravidla vykládat pouze po svém a vyžaduje od ostatních více, než je ochoten dodržovat sám, mění se mravnost v dogma postrádající zdravý selský rozum. Vzniká známé „káže vodu, pije víno“. Právě na tomto rozporu staví Šimákova inscenace svůj humor i kritický odstup.

Režisér Pavel Šimák vede herce s velkou citlivostí především prostřednictvím vývoje jednotlivých postav. Situace zbytečně nevysvětluje ani nedohrává do krajnosti. Místo toho je pouze naznačuje a nechává diváka, aby si významy domyslel. Právě tato důvěra ve vnímání publika dodává inscenaci lehkost a přirozenost.
Vedle dialogů pracuje režie také s pohybovou stylizací jednotlivců i celých skupin. Nezapomenutelné jsou především Karasovy utajené noční přesuny za Věrou, při nichž se jeho důstojnost střetává s komickým úsilím zůstat nepozorován. Stejně přesně fungují i skupinové obrazy – například okamžiky, kdy Karasová společně s dětmi vytvoří proti profesorovi jakousi tichou frontu poté, co nabudou přesvědčení, že udržuje poměr s vychovatelkou. Podobně i trojice Drben není pouhým komentátorem dění, ale prostřednictvím společných nástupů, gest a pohybové choreografie vytváří neustále přítomný obraz společnosti, která sleduje, hodnotí a soudí.

Velmi dobře funguje rozdělení postav do tří výrazných skupin. První tvoří trojice Drben v podání Zoji Oubramové, Aleny Štrychové a Ivy Paříkové. Ve skutečnosti představují mnohem víc než jen komické figurky. Jsou hlasem společnosti, která obdivuje, pochlebuje, sleduje a zároveň čeká na sebemenší příležitost, aby mohla soudit druhé. Jejich společné pohybové akce i přesně sladěná stylizace vytvářejí obraz samozvaných strážkyň veřejné morálky.
Druhou skupinu představuje rodina profesora Karase. Jiří Ratajík vytváří postavu váženého profesora jako člověka pevných zásad, který své okolí podřizuje přísnému řádu a disciplíně. O to komičtější jsou okamžiky, kdy je nucen vlastní pravidla obcházet. Herec výborně využívá pohybové komiky, zejména ve scénách tajných nočních návštěv, aniž by sklouzával k laciné frašce.
Radka Tesárková jako Karasová přesvědčivě vystihuje manželku, která dlouhá léta přijímá nastavený rodinný řád jako jedinou možnou cestu. Právě její postupné procitání patří k nejsilnějším obloukům inscenace. Citlivě vyznívá zejména scéna, v níž se snaží znovu probudit manželův zájem a připomenout, že vztah není možné udržet pouze pravidly a povinnostmi.
David Seltenreich jako Ivan velmi dobře vystihuje rozpor mezi poslušností a klukovskou bezprostředností. Navenek respektuje přísnou rodinnou výchovu, zároveň však nezapře přirozenou touhu po dobrodružství a dětském světě fantazie.
Berenika Kramlová coby Evička prochází nejvýraznější proměnou celé rodiny. Z nejisté dívky vyrůstá mladá žena, která poprvé poznává vlastní city a začíná samostatně uvažovat o světě kolem sebe.

Třetí skupinu tvoří Věra Gregorová – Kačátko, doktor a Mach.
Anna Skramuská propůjčuje Věře energii, sebevědomí i přirozenou emancipovanost. Dokáže se pohybovat ve společnosti bez zbytečných přetvářek a právě její otevřenost postupně narušuje zdánlivě pevně vystavěný svět profesora Karase. Výborně fungují především scény, v nichž si s nadhledem pohrává s doktorovým okouzlením.
Marek Jína představuje doktora jako mladého muže, který své zamilování prožívá naplno a bez zábran. Jiří Novotný v roli Macha vytváří jemně absurdní protiváhu celé situace. Jeho neustálý zápas s cvikrem i nenápadné reakce na dění kolem sebe se stávají drobnými, ale velmi účinnými komickými momenty.

Výrazovým prostředkem inscenace je pohyb. Skupinové choreografie nikdy nepůsobí samoúčelně, ale rozvíjejí vztahy mezi postavami. Ať už jde o společný postup Karasové s dětmi proti profesorovi, nebo o přesně organizované výstupy Drben, vždy podporují rytmus vyprávění. Režie zároveň promyšleně využívá prostor otáčivého hlediště, kde blízkost diváků umožňuje naplno ocenit mimiku, drobná gesta i přesnou souhru jednotlivých herců. Atmosféru citlivě doplňuje zvuková složka – vrzání podlahy, srkání i další nenápadné ruchy, které podtrhují komediální nadsázku.
Kostýmy vycházejí z estetiky první republiky, neusilují však o historickou rekonstrukci. Především podporují charakter jednotlivých postav a pomáhají vytvářet stylizovaný svět inscenace. Výrazně působí zejména trojice Drben, jejíž jednotné vizuální řešení ještě více zdůrazňuje jejich společenskou roli.
Mravnost nade vše v nastudování divadelního spolku Ty-já-tr pohladí pamětníky vzpomínkou na prvorepublikovou filmovou klasiku, zároveň však díky komediálně stylizovanému, místy až parodickému divadelnímu tvaru dokáže oslovit i současné publikum. Společnost se za téměř devadesát let proměnila. To, co bylo kdysi považováno za morální skandál, dnes často takovou váhu nemá. Inscenace však nevypráví o nevěře ani o nemanželském dítěti. Vypráví především o střetu ideálů s lidskostí, o lidské potřebě tvářit se před okolím lépe, než jací ve skutečnosti jsme. Právě proto je Mravnost nade vše inscenací o tom, když se ideály střetnou s lidskostí. A právě v tom spočívá její nadčasovost i síla.

🎭 Mravnost nade vše
Předloha S. Albanová; divadelní adaptace Pavel Šimák a Tomáš Vlček a režie Pavel Šimák.
Osoby a obsazení: Karas (Jiří Ratajík), Karasová (Radka Tesárková), Evička (Berenika Kramlová), Ivan (David Seltenreich), Věra Gregorová – Kačátko (Anna Skramuská), Doktor (Marek Jína), Mach (Jiří Novotný), Drbny (Zoja Oubramová, Alena Štrychová a Iva Paříková).
Psáno z reprízy 7. července 2026, Otáčivé hlediště Týn nad Vltavou.

📘 www.ty-ja-tr.cz