Scéna.cz 

Žertýři z Bufa

Na měsíc předem vyprodanou premiéru Tanečního divadla Bufo v sobotu 22. 3. 2003 v divadle U hasičů se těšili všichni příznivci vtipného tancování, kterého je u nás „tak pomálu“. Vedoucí souboru, žádaný choreograf a taneční pedagog na DAMU Martin Pacek, totiž slavil – u pánů se to smí prozrazovat – čtyřicátiny. I když si posteskl, že : „Co je mi to platné, že se cítím na dvacet,“ výsledky jeho práce dokazují, že je ducha tak mladičkého, až tiše závidíme.

Jubilantovi přišli tancem, jak jinak, poblahopřát přátelé a soubory, s kterými pracoval či je právě v pracovním kontaktu. Členové souboru Gaudeamus zatančili Masopustní hru o svatbě a jejich „muzika“ i zpěváci doprovázeli živě v druhé části tance souboru Bufo. Soubor historických tanců Chorea Historica pod vedením docentky Evy Kröschlové připravil pro jubilanta půvabnou ukázku z francouzských renesančních tanců, a to Pavanu, mečový tanec a Courantu. Pak přišli gratulanti z divadel, kde Martin Pacek jako hostující choreograf obohatil divadelní představení svými úsměvnými tanečními nápady. Z Divadla Na Fidlovačce jsme viděli Zbojnický tanec a Tanec smrti, herci z Divadelního spolku Kašpar zatančili a zazpívali „O baronovi z Hopsapichu“ a Jihočeši z divadla v Českých Budějovicích zatančili také dva tance z představení Malované na skle. Po přestávce přišli na řadu tanečníci z „Bufa“. Viděli jsme kouzelné scénky Ze života ptáků, pak nesmírně povedené - dalo by se říci láskyplné parodie na folklor a nakonec - doufám, že ještě mnohokrát reprizované - Pitvoresky. Vymyslet tolik vkusných, tanečních a srozumitelných gagů je opravdu dar a kumšt. Jejich hodnota je zřejmá už i v tom, že se při nich tanečníci stále sami baví a „odbourávají“.
Po oficiálním závěru si ale tanečníci připravili pro svého milovaného „šéfa“ překvapení. Nastudovali tajně tři opravdu vtipné tance, které byly překvapením nejen pro diváky, ale i pro jubilanta. Vtip v tanci se dá těžko popisovat, ale snad to stačí naznačit : pointou prvního tance byla závěrečná skupinová póza, která z dílků vytvářela fotografii Martina Packa. V dalším tanci tři dívky s humorem předváděly soutěžení o přízeň našeho jubilanta, při čemž jeho osoba byla personifikována hračkou – panáčkem. Třetí tanec byl parafrází na tanec Zmateník, kde tanečník s půllitrem v ruce měl ale na obličeji masku Martina Packa a jeho pohybující se „bílé myšky“ nebyly dvě půvabné dívky, ale dva tanečníci.
Členové Tanečního divadla Bufo jsou sice velmi zkušení tanečníci, většina z nich „protančila mládí“ v renomovaných souborech jako např. Chorea Bohemica, ale v současné době mají svá netaneční zaměstnání a vše, zkoušky, představení, zájezdy dělají ve svém volném čase z lásky a nadšení pro tanec. Patří i jim obdiv a dík za to, že nám přinášejí při svých představeních tolik smíchu, radosti a šimrání nejen na bránici, ale i na duši.