Po inscenacích, věnovaných odkazům Zdeňka Rotrekla (Podezřelá krajina s anděly, premiéra v únoru 2016) a Jiřího Bulise (Drazí v Chomutově!, premiéra v červnu 2017), nahlédneme protentokrát minulost jihomoravské metropole prizmatem tvorby brněnského rodáka, disidenta, vrcholového porevolučního politika a především výtečného dramatika Milana Uhdeho. Zázrak v černém domě je autobiografická, hořce ironická sonda do hlubin sváru jedné brněnské rodiny.

Titulní černý dům, funkcionalistická stavba, se zde stává ústředním antihrdinou dramatu, fiktivní křižovatkou emocí, jíž malé osobní křivdy, vzájemné konflikty a zaprášená tajemství procházejí ruku v ruce s velkými dějinami 20. století. V pohnutých osudech a pošramocených vztazích rodiny Pompeových se Milan Uhde částečně vyrovnává s vlastní minulostí, a to prostřednictvím precizně budované, postupně houstnoucí atmosféry, výborně pointovaných dramatických situací a především humoru, jenž nepostrádá expresivně groteskní rysy ani mnoho odstínů černi. Postava doktora Pompeho je sice zjevně inspirována bernhardovským dramatickým typem, ale jeho rodina by klidně mohla být tou vaší. Otázka zní: poznáte se? Černá komedie o dvou dílech z roku 2002 byla v kategorii Hra roku oceněna prestižní Cenou Alfréda Radoka. V divadle Reduta se její režie ujme Břetislav Rychlík.

„Téměř pět let jsem pracoval na hře Zázrak v černém domě. Neúspěšně, protože jsem k ní lidsky nedozrál. Pořád jsem toužil její postavy soudit, a teprve až jsem si osvojil halasovskou hierarchii, že je „nad krásou je nade vším“, tedy i nad pravdou, „slavnost porozumění“, dokázal jsem text dotáhnout do tvaru, se kterým jsem byl spokojen. O žádné své hře jsem si to nemyslel, ale Zázrak se pro mě stal pokusem vyrovnat se s jedním ze svých ústředních témat a vlastně celým dosavadním životem. Zdálo se mi, že dovršení dlouhého zápasu o výsledný tvar mě vnitřně obohatilo o nový zorný úhel,“ říká dramatik Milan Uhde.

Tematicky přímo navazuje na rozhlasovou hru Velice tiché Ave napsanou v roce 1981 (a vydanou Josefem Škvoreckým v jeho torontském nakladatelství v roce 1988). Uhde tehdy napsal svou hru i jako určitou poctu své mamince, která je ústřední postavou jak rozhlasové, tak i divadelní hry. Její téma autor čerpá z utajované rodinné historie, kterou už jako dospělý muž začíná poznávat a rozplétat až téměř detektivním způsobem. Na počátku byl dopis posluchače Uhdeho rozhlasové hry Komedie s Lotem (z roku 1963), který autora upozornil na falešnost jeho předsudečného názoru o tom, že andělé jsou falešní šejdíři, a vysvětlil mu, že jeden takový dobrý anděl pomohl uchránit jeho rodinu před zkázou. Tehdy Uhde zareagoval nevěřícně, ale přeci jen se začal zajímat o jemu doposud neznámé stránky z minulosti své rodiny. Dobral se překvapivých zjištění, v nichž jistým ústředním bodem byl právě rodinný dům v Berkově ulici.

Další reprízy inscenace Zázrak v černém domě se uskuteční 14. května a 2. června 2018.
Režie Břetislav Rychlík; dramaturgie Josef Kovalčuk a Pavel Jurda; scéna Svatopluk Sládeček; kostýmy Markéta Oslzlá; hudba David Smečka; asistent režie Petr KlariN Klár.
Osoby a obsazení: Otec, doktor Eduard Pompe (Pavel Zatloukal j. h.); Matka, doktorka Pompeová (Marie Durnová); Šárka, jejich dcera (Hana Tomáš Briešťanská); Dušan, jejich syn (Tomáš Šulaj); Ivan, mladší syn Pompeových (Martin Siničák); Taťána, jeho žena (Barbora Bezáková j. h.); soused, pan Křenař (Jiří Pištěk j. h.)
Detail inscenace zde