Scéna.cz 

Divadelní tipy 31. týden

Zpátky se Sobotou - Janžurová a spol.
Luděk Sobota uvádí komické scénky fenomenální české herečky I. Janžurové (2012). Režie J. Wehrenberg. Vynikající česká herečka Iva Janžurová se narodila 19. května 1941 v Žirovnici u Pelhřimova. Oba její rodiče byli učitelé. Také ona vystudovala pedagogické gymnázium v Českých Budějovicích. Ve studiu však pokračovala na Divadelní akademii múzických umění v Praze, kde v roce 1963 absolvovala. Po studiích začala hrát v divadle FX Šaldy v Liberci. Hned na to, od roku 1964, se stala váženou členkou Vinohradského divadla a od roku 1988 je členkou činohry Národního divadla v Praze. Její mnohotvárný herecký projev a schopnost skvěle zahrát nejrůznější postavy, ji vyzvedl mezi přední herecké osobnosti již v 60. letech minulého století, kdy byla režisérem Karlem Kachyňou obsazena do filmu Kočár do Vídně. Tehdy také natočila s režisérem Jurajem Herzem film Znamení Raka a k tomu se rovněž objevila v televizním seriálu Eliška a její rod. Proslavila se zejména v rolích komediálních, například ve filmu Zabil jsem Einsteina, pánové, Šest černých dívek, a především v legendárních Světácích Zdeňka Podskalského. Nezapomenutelné jsou i její televizní skeče a scénky. Například s Jiřím Hrzánem nebo Felixem Holzmannem.
Vysílání: 01.8., 22.30 hod., ČT1
Opakování: 05.8., ČT1

Alena Vránová – Role mého života
Dokumentární film P. Slavíka o životě a rolích významné české herečky, která dokázala během své kariéry obsáhnout působivou šíři ženských charakterů (2022). Účinkují: A. Vránová, P. Liška, F. Němec, P. Kostka a další. Alena Vránová až na prahu své devadesátky poprvé v životě souhlasila s natáčením dokumentárního filmu o své osobě. Herečka, kterou hned na začátku kariéry proslavila titulní role Pyšné princezny v pohádce Bořivoje Zemana, vytvořila v průběhu profesního života téměř stovku divadelních rolí, a ještě větší počet rolí filmových a televizních. Od šedesátých let minulého století patřila k předním členkám souboru Městských divadel pražských, do něhož ji přizval sám Jan Werich. Na začátku devadesátých let se rozhodla angažmá v tomto divadle ukončit a následně vytvořila řadu mimořádných postav na scéně Divadla Ungelt. Za roli herečky ve hře A. Weskera Bouřlivé jaro získala v roce 1997 Cenu Thálie za mimořádný herecký výkon. Herecká asociace ji později ocenila také Cenou Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra.
Vysílání: 31.7., 20.15 hod., ČT art
Opakování: 04.8., ČT art

Cirque du Soleil: Kooza
Oživlý čaroděj z kouzelné krabičky otevírá před malým klaunem neuvěřitelné království. Strhující show světoznámé kanadské zábavní společnosti (2008). Malý nevinný klaun, který teprve hledá své místo ve světě, jednoho dne otevře kouzelnou skříňku, z níž vyskočí oživlá figurka Kouzelníka. Ten před klaunem vyčaruje magickou cirkusovou říši, které vládne potrhlý Král bláznů se svými dvěma vypečenými šašky a ve které žijí akrobaté s neuvěřitelnými schopnostmi... Cirkusové představení Kooza je jednou z více než dvaceti show světoznámé kanadské zábavní společnosti Cirque du Soleil (Sluneční cirkus). Podívaná nabízí kromě klaunských performancí např. trojici neuvěřitelně pružných hadích dívek, poetický "taneční" duet na jednokolce, náročné provazolezecké kousky na "dvoupatrovém" laně, balancování na věži ze židlí nebo strhující číslo dvou akrobatů na tzv. kole smrti. Tajemný název Kooza pochází ze sanskrtu a znamená krabici, skříňku, nebo také poklad. Show měla premiéru 19. dubna 2007 v Montrealu, kde byl také později pořízen její záznam. Cirque du Soleil založili v roce 1984 v Kanadě pouliční umělci Guy Laliberté a Daniel Gauthier. Společnost od té doby získala řadu prestižních cen zábavního průmyslu a vydobyla si uznání po celé planetě. Její představení zhlédly už desítky milionů diváků. Je nejznámějším současným představitelem tzv. nového či moderního cirkusu, který se oproti tradičním verzím tohoto typu podívané v mnoha ohledech zásadně liší: odmítá používat zvířata a ve svých produkcích spojuje akrobatickou a klaunskou cirkusovou tradici s prvky pouličního divadla, pantomimy, baletu či opery. Cirque du Soleil dovedl podobu moderního cirkusu k naprosté světové špičce. Angažuje nejlepší z nejlepších artistů ze všech zemí světa, v představeních využívá zpravidla speciálně zkomponovanou hudbu různých žánrů, působivou choreografii, originální výpravu, velkolepé kostýmy, nápadité líčení (jde vlastně již o masky) a nejmodernější technické vymoženosti. Manéž nahradilo vyvýšené kruhové pódium. Zájezdová představení se však stále většinou odehrávají v tradičním velkém šapitó, které má průměr padesát metrů a pojme přes dva a půl tisíce diváků. Část souborů Cirque du Soleil cestuje po světě, část má trvalá kamenná působiště v Las Vegas, ve městě Orlando na Floridě, v New Yorku, Tokiu nebo Macau. Připravuje se mj. i stálé představení v Dubaji. Tato vystoupení není možné zhlédnout nikde jinde.
Vysílání: 31.7., 21.10 hod., ČT art
Opakování: 03.8., ČT art

Semafor atd. (5/8)
Spletitá cesta legendárního autorského divadla, které na podzim oslaví 65 let od svého založení, v cyklu scenáristy J. D. Novotného a režiséra V. Polesného (1999). Na léta normalizace si ještě pamatuje většina z nás. Naštěstí. Byly to roky, kdy nebylo snadné téměř nic, ani nakoupit na neděli. Lidé si chodili pro duševní posilu do divadel a byli vděčni i za sebemenší náznak odporu proti režimu. S povděkem přijímali každou poznámku, každý pohled či možný dvojsmysl. Diváci byli zvyklí číst mezi řádky a sdělení tímto způsobem přečtené mělo sílu přinášet radost i krátkodobou vzpruhu. V této atmosféře se v Semaforu museli vyrovnat s tím, že všechno bude jinak. Nejenom politicky; umřel Jiří Šlitr a Jiří Grossmann. Pod nové písničky se začíná podepisovat Ferdinand Havlík, s Miloslavem Šimkem začíná autorsky spolupracovat Luděk Sobota (na scéně s Petrem Nárožným) a později Jiří Krampol. Pokus utvořit komickou trojici Suchý + Dvořák + Molavcová se rozplynul po druhé premiéře a v Semaforu vzniká další samostatná skupina kolem Josefa Dvořáka. Státní divadelní studio, v jehož svazku Semafor působí, bylo v roce 1980 zrušeno, a jednotlivé scény převedeny pod správu velkých divadel, Semafor toho největšího – Hudebního divadla v Karlíně. Jiří Suchý vytváří typ stárnoucího komika Jonáše, vzpomínajícího na zašlou slávu, po jehož boku se pohybuje nešikovná a nešťastně oddaná hospodyně Žofie Melicharová. Komika Jitky Molavcové v tomto typu, jak se zdá, dosahuje svého dosavadního vrcholu. Ne zrovna harmonické působení tří samostatných skupin a dílčích pokusů o vznik dalších aktivit nezávislých na původní poetice Semaforu přeruší až sametová revoluce.
Vysílání: 04.8., 20.15 hod., ČT art