Scena.cz - 1. kulturní portál   reklama Volny
Scena.cz - 1. kulturní portál  
/
Jak    číst příspěvky
   se registrovat
   soutěžit
   hledat
 
 
 
Mapa serveru

    Časopis/Navigace
/
 
Aktuální články... /
Dalších 5 Předchozích 5
 
Divadlo žije! 
 
Starší články... /
Dalších 5
 
 
Rozhovory
 
Michal Dočekal: Mám rád hry o problémech, které žijeme a které se nás dotýkají… Připravit pro tisk Odeslat mailem /
 
Michal DočekalPo odchodu z funkce uměleckého šéfa činohry pražského Národního divadla se Michal Dočekal výrazněji soustředit na inscenování v zahraničí a jeho maďarské premiéry získaly dobrý ohlas. Stejně tak ovšem dvojí hostování v brněnském divadle Husa na provázku, kde uvedl scénickou ságu Dynastie (Lehman Brothers) a letos na podzim adaptaci Kafkovy Ameriky. Nyní už je plně ponořen do nového divadla a nového zkoušení… Je novým uměleckým šéfem Městských divadel pražských a právě zde připravuje inscenaci hry Tonyho Kushnera Andělé v Americe. Ta bude mít premiéru 1. února 2019.

  • Nejnověji jste odpremiéroval v brněnském Divadle Husa na provázku adaptaci Ameriky Franze Kafky. Kromě režie jste se podílel i na adaptaci tohoto nedokončeného románu. Co specielně vás na tématu Ameriky nejvíce zaujalo, co jste chtěl v inscenaci akcentovat?
    Příběh Karla Rossmana poznávajícího "nový svět" nebo řekněme Zemi svobody se mi zdál analogický k příběhu moderní české společnosti, která v posledních několika dekádách také "objevuje Ameriku" - Karlem Rossmanem jsme my všichni.
  • V Maďarském státním divadle v Kluži jste v roce 2015 již svou verzi Ameriky uvedl. Jedná se o stejnou adaptaci nebo je brněnská inscenace úplně jiná?
    Dramatizaci uvedenou v Kluži jsme pro Brno upravili, některé scény vyškrtli a naopak připsali jednu postavu, ale hlavně jsem změnil zásadně koncept. V Kluži se hrálo po celém divadle, diváci nejdřív sedí na jevišti, hraje se na zadním jevišti, ve skladu dekorací, používá se živá kamera, hraje se na lávkách, na balkóně i v hledišti a nakonec je publikum přesunuto a divácká elevace je využita jako dekorace pro závěrečné dějství. V Brně jsem pracoval s jinými výtvarníky a i režijní koncept byl zcela jiný. V Kluži se inscenace hraje již čtvrtou sezónu, doufám, že bude žít úspěšně i v Huse.
  • Děláte si rád vlastní adaptace textů pro své režie – nebo raději spolupracujete s dramaturgem. Pokud ano, s kým konkrétně?
    Nejsem žádným specialistou na dramatizace, a pokud je dělám, vždy mám spolupracovníka - autora nebo spoluautora. David Jařab pro mne dělal Obsluhoval jsem anglického krále právě do Kluže. Nejvíc jsem toho udělal s Ivou Klestilovou. Zmíněnou Ameriku, Mistra a Markétku a Zločin a trest ty napsala Iva pro moje inscenace v budapešťském Vígszínházu. A ještě chci zmínit Přibylovu adaptaci Macbetha pro Macbetha, Lady a tři čarodějnice, kterou jsem režíroval v divadle Bulandra v Bukurešti.
  • V brněnské Huse na provázku se vám daří. Nastudoval jste zde Dynastii, která se zabývá na osudech rodiny Lehmanových ekonomicko-společenským vývojem USA. Jedná se sice o rodinnou ságu, nicméně politika a ekonomická situace do ní zásadně zasahují. I před tím jste v Národním divadle zkoumal světovou hospodářskou krizi počátku 21. století ve hře Enron. Jak se obecně díváte na uvádění takové problematiky na divadle. Mohou diváci porozumět? Zajímá je to?
  • Enron byla velmi úspěšná britská hra, Dynastie /Lehman Brothers/ je původně italský, ale dnes již celoevropský hit. Diváky to tedy evidentně zajímá. Koneckonců, jsou to hry o problémech, které žijeme a které se nás dotýkají.
  • Po odchodu z pražského Národního divadla se s vašimi režiemi mohou setkávat diváci na různých scénách, včetně zahraničních. Dá se nějakým způsobem zobecnit zkušenost z práce na našich a zahraničních scénách? Jak funguje domluva? Jistě máte překladatele, ale zprostředkovat své myšlenky hercům, kteří vycházejí z jiného kulturního zázemí, jistě není snadné. Na kterou zahraniční spolupráci jste nejvíce hrdý?
    Upřímně řečeno, zobecňovat moc nechci... Snad jen, že jsem za ty zahraniční příležitosti velmi vděčný a velmi si jich vážím, ale stejně "velmi" se rád vracím domů.
    V Maďarsku jsem měl zatím vždy překladatele, v Rumunsku jsem se u Macbetha s herci domlouval anglicky. Pracovat v cizojazyčném prostředí je náročné, režírovat v angličtině je přímo rasovina...
  • Nejnověji jste se stal uměleckým šéfem MDP. Vaší první režií budou Andělé v Americe. Tedy opět propojení konkrétních lidských osudů s problematikou politické a společenské situace země. Můžete o tom to projektu prozradit více?
    Andělé v Americe uvedeme v roce, kdy uběhne třicet let od "sametové revoluce". Ta hra byla dopsána v roce '90 a jakkoli je slavná a dnes zažívá svůj revival, u nás ji za těch třicet let nikdo neuvedl. Je to hra o hledání východiska a naděje v rozděleném a zoufalém, "nemocném" světě. Zdá se mi aktuální i po těch letech...
  • V Brně jste měl možnost spolupracovat s několika zajímavými herci, z nichž se někteří objeví i ve vašich pražských projektech. Kdo konkrétně to bude?
    V Brně jsem potkal skvělé herce, všechny bych je šmahem přestěhoval do Prahy! Zatím tedy tito: Martin Donutil, Tomáš Milostný, Tereza Marečková.
  • I když z MDP zatím mnoho herců neodešlo, je patrné, že se soubor hodně obměňuje/ doplňuje, Můžete prozradit, jak si vybíráte herce? Dbáte spíše na jejich univerzální „použitelnost“ nebo je to ve spojení s konkrétní rolí?
    Někteří odešli, někteří přišli, někdo odejít chtěl, s někým jsem se na odchodu dohodnul, ta obměna je docela podstatná, ale stále se hraje repertoár, ve kterém mnozí z nich dohrávají, takže to není třeba tak patrné, ale změny probíhají. Kritérií je docela dost - momentální potřeby souboru, tituly které budeme uvádět, věková i typová skladba ansámblu, no a jednoduše by všichni angažovaní měli být výborní... Je to rébus.
  • Jedním z výrazných titulů, který se objevil v tomto roce, byla operní inscenace Sternenhoch. Je to už třetí vaše opera pro ND po Prodané nevěstě a Andrea Chénier. Liší se výrazně práce na činoherní inscenaci od těch operních?
    Já jsem operní amatér, Prodanku režíroval Jirka Nekvasil, já dělal jen scénu komediantů, a hlavně kvůli ní nás na premiéře vypískali, ale byl to zážitek... Chenier a Sternenhoch byly moje jediné skutečné operní režie. Rozdíl mezi operní a činoherní režií je v tom, že v opeře máte pevně daný čas každé situace. Jestli bude Hamlet v činohře umírat minutu nebo pět, je na mně, v opeře to určí hudba, tam je hlavní autor skladatel.
  • Jaké máte plány na tuto sezónu?
    Jak už bylo řečeno, na podzim jsem premiéroval Ameriku v Huse na provázku. Teď připravujeme Anděle v Americe a na jaře budu režírovat Romea a Julii, obojí v ABC.
  •  
    | 17.12.2018 00:12:03 Josef Meszáros |             | Foto: archiv |
     
     
     
    Časopis /
    aktuálně ze světa činohry, hudby, opery, tance, literatury a umění
     
    V rubrice ... /
    Aktuální články
     
    Přáníčka.net 
     
    Z jiných oblastí ... /
    Hudba
    Literatura/ Um?ní
     
    Scena.cz - 1.kulturní portál  
    /
    Jak    číst příspěvky
       se registrovat
       soutěžit
       hledat
     
     
     
    Mapa serveru