Inscenace Lenky Lagronové NIKDY, která měla v Divadle na Vinohradech v listopadu derniéru, bude i nadále uváděna ve stejném obsazení v bytovém divadle H2O uměleckého souboru OLDstars. Tvůrci i herci by rádi výtěžek ze vstupného věnovali ve prospěch neziskové organizace – spolku Ichtyóza, který pomáhá dětem s genetickým kožním onemocněním stejného názvu.
Bytové divadlo H2O v Košické ulici ve Vršovicích je v provozu od září 2018 a představuje pro dramaturgii OLDstars nový impulz.

Komorní inscenace vznikají přímo pro vršovický byt, který je nejen zázemím pro herce a diváky, ale zároveň scénografií, což dokonale koresponduje s požadavky, které má komorní inscenace NIKDY na prostor, v němž se její děj odehrává. Scénografie uzavírá diváky s herečkami do jednoho pokoje. Sestry Jola (Zuzana Vejvodová) a Bohumila (Antonie Talacková) udržují po smrti rodičů svůj domov jako malé muzeum, v němž vše zůstává už roky neměnné. Přestože mají nejlepší léta již za sebou, nemají vlastní rodiny a jen se utápí ve vzpomínkách. Neměnnost je narušena až příchodem třetí sestry, Věry (Andrea Elsnerová), která se po letech vrací.

„Vzpomínky dětí na rodiče mohou být pro budoucí život v lecčems určující, ZÁLEŽÍ NA TOM, v tom je pro mě vzkaz téhle hry.“ říká o tématu hry Zuzana Vejvodová a Antonie Talacková k tomu dodává: „Sama mám dvě malé děti. Nejdůležitější v této hře je pro mne TO, co dokážou rodiče ‚z lásky‘ udělat svým dětem. A jak důležité je umět odpouštět a poučit se ze svých chyb a vytěsněných křivd a nedělat to jim, našim dětem!“
Tato velmi osobní hra z roku 2003 zaznamenává s dramatickou důsledností a poetickou hloubkou „miléniový“ přelom v životě jedince i společnosti: staré už bezpečně skončilo – a přesto nám brání v tom žít nové. Lagronová nepropadá destrukci chaosu (jako její britská vrstevnice dramatička S. Kane), dobírá se k novému řádu cestou víry. „Vše se děje tak, jak má a vede nás to k uvědomění si sebe sama. Přičemž nadhled a humor jsou klíčem.“ vysvětluje režisérka Kateřina Dušková.

www.oldstars.cz