Scena.cz - 1. kulturní portál   reklama Volny
Scena.cz - 1. kulturní portál  
/
Jak    číst příspěvky
   se registrovat
   soutěžit
   hledat
 
 
 
Mapa serveru

    Časopis/Navigace
/
 
Aktuální články... /
Dalších 5
 
Přáníčka.net 
 
Starší články... /
Dalších 5
 
 
Rozhovory
 
Matěj Štrunc: Ten tah na bránu mě hodně překvapil… Připravit pro tisk Odeslat mailem /
 
Matěj Štrunc jako Hamlet S mladým hercem Matějem Štruncem jsme se setkali v Městském divadle Zlín krátce po premiéře muzikálu Petr a Lucie, kde ztvárnil hlavní roli. Mimochodem, jeho loňská divadelní sezóna byla plná stěžejních rolí. Kromě zmíněné role Petra ho potkal také Hamlet. Do toho se mu podařilo s jeho skupinou Ateliér vydat album Kalevala. Nezbývá než obdivovat, že vedle divadla a hudební skupiny stíhá ještě cestovat a také hodně sportovat. První divadelní zkušenosti sbíral v brněnském Divadle Radost. Prozradil, že poprvé vystoupil na jevišti v dětské roli v opeře Prodaná nevěsta. Jediná věta: „Medvěd se utrhl!“ byla pro něj doslova magnetem. Pomalu vystupovaly na povrch rodičovské geny; maminka je houslistka a tatínek hráč na cimbál, takže byl odmala vedený k muzice. A jeho cesta na konzervatoř byla tak zpečetěná. Při našem setkání jsme si povídali nejen o muzikálu Petr a Lucie a zmíněné inscenaci Hamlet, ale také o tom, jaké to je hrát v divadle pro děti. Začněme tedy tím, jaké pocity má herec po premiéře…

  • Máte za sebou premiéru muzikálu Petr a Lucie, předali jste ho divákům a tím i dalšímu osudu v konečné podobě…
    (Smích). Prostě je to za námi, všechno z nás spadlo, a to je to nejdůležitější. Zkoušení tohoto muzikálu bylo velmi náročné. Pro mě o to náročnější, že mi navazovalo na zkoušení Hamleta.
    Po téměř čtyřech měsících jsem tedy konečně všechno vypustil.
  • Můžete prozradit více?
    Jde o to, že mi skutečně oba kusy navazovaly. Obě role jsem si tahal delší dobu. Po Hamletovi hned muzikál, na který nebylo zas tak moc času… Tady ve Zlíně jsme činoherní soubor, byť tu máme hodně muzikantů a dobrých zpěváků. Popasovali jsme se s okolnostmi, na které nejsme moc zvyklí ani stavění. Mám obrovskou radost, že je to za námi. A také z toho, že podle odezvy publika se nám povedlo kvalitní divadlo.
  • Co pro Vás znamenají korepetice, jsou pro Vás náročné?
    Vůbec ne, pocházím z muzikantské rodiny a sám mám kapelu Ateliér. Muzika je můj druhý domov. Baví mě.
  • Kapela Ateliér má letos za sebou druhé CD. Jmenuje se Kalevala…
    Není to až tak záhadné slovo. Pro nás je to kouzelná vesnice. Kalevalou se kapela vydává novým hudebním směrem. Naši původní tvorbu kloníme víc k tanečním melodiím a jsme trochu ostřejší. Na CD ale posluchači najdou také pomalé a tklivé písně. Po všech divadelních premiérách jsem se mohl vrhnout do hudebního napětí a trochu změnit činnost. Moc jsem si u toho odpočinul. Jinak s kapelou hrajeme folk rock.
  • Pojďme zpátky k divadlu. Vstupuješ v Městském divadle Zlín do třetí sezóny. Už ses tady zabydlel?
    Máme tady hodně špílů a hodně zkoušíme. Je to docela náročné, ale je to ku prospěchu věci, že se brzy vyhraju. Mě tady ten tah na bránu hodně překvapil. Hlavně chod celého toho kolosu, kterým divadlo ve Zlíně bezesporu je. To jsem ochutnal až tady. Je to krásné a náročné zároveň.
  • Před tím jsi působil v daleko komornějším Divadle Radost…
    Tam jsem byl na půl úvazku poté, co jsem ve čtvrťáku konzervatoře dostal nabídku do angažmá. Postupně jsem zjistil, že mi divadlo pro děti až tak nevyhovuje. Chtěl jsem hrát vážné věci. Komedie je sice úžasná věc, ale chtěl jsem zažít něco jiného.
  • Tam tě potkal Kuba v Krkonošských pohádkách, a ve Zlíně máš za sebou Hamleta…
    Je to docela rozdíl, to jo. K tomu ještě teď role Petra. Rolland ho nazval takovým novodobým Hamletem, který také řeší otázky života a smrti. Zda má láska cenu, když je válka kolem ní.
  • Má současný kluk, obklopený Internetem, Instagramem, Googlem, Wikipedií a dalšími vymoženostmi, čas nad podobnými otázkami přemýšlet?
    Určitě. Třeba u mě je to každodenní chleba. Neustále přemýšlím: Proč jsme tady? Proč bych měl dělat to a ne ono, abych byl šťastný? Každý si klade otázky, proč se tady ocitl. Proč zrovna on? Proč zrovna tady? S tím se potkávám každý den, a tak si ty své jasné odpovědi bortím, abych si je mohl stavět, a znovu se ujišťovat, že to, co dělám tady na Zemi, je správné.
  • Právě tvoje role jsou toho důkazem. Pojďme k Hamletovi. Nepřekvapila tě tahle nabídka?
    Upřímně přiznám, že ano. Vůbec jsem nečekal, že by si mě režisér Zdeněk Dušek vybral. Trochu jsem váhal, zda mám roli vůbec přijmout. Zda to není příliš velká kláda na můj věk. Nakonec jsem zjistil, že Richard Krajčo, nejmladší Hamlet v českém divadle, byl v den premiéry o dva měsíce mladší, než jsem byl tehdy já.
  • Měl jste samostatné zkoušky?
    Pracovali jsme na tom s režisérem Duškem i přes celé prázdniny. Společně jsme skládali, jak vnímáme Hamleta. Režisér se pídil po tom, co mi jako mladému člověku Hamlet říká, a to se snažil hodně do té inscenace dostat. Abychom oslovili i mou generaci. Přistupoval jsem k tomuto úkolu zodpovědně. Nevím, kdy zas budu mít možnost setkat se s takovou rolí, která vyžaduje tak intenzivní přípravu. Často jsem přemýšlel: nad režijní koncepcí a vedením, nad Hamletem, Shakespearem, celou inscenací… Co přimělo Shakespeara zpracovat takovéto silné téma. Jaké měl myšlenky, když to psal? Funguje tak starý text i dnes? Na co byl on napojený, že se dostal k takovým informacím, myšlenkám. Nad tím vším jsem bádal. Takže se teď cítím hodně unavený, protože mi to vzalo hodně sil. Ale jsem moc rád, že jsem se tomu mohl věnovat v takové intenzitě.
  • Hamlet má takové tři stěžejní body, vztah ke svému otci a ke své rodině, vztah k otčímovi, k Horaciovi a Ofélii. Ke kamarádovi a k dívce…
    Hamlet s Ofélii se v té hře u nás nikdy nesetkají v zamilovaném dialogu. Když mají svůj první výstup, tak už jsou rozhádaní. Nemáme moc času rozehrát, co mezi námi je, nebo bylo. K Horaciovi má Hamlet blíž. Když ho ostatní zradí, včetně Rosenkrantze a Guildensterna, Horacio zůstává jeho jediná kotva. Je to patrné i v závěru, když Hamlet pověří Horacia, aby všem vysvětlil, co se stalo. Tak mi přijde, že jejich přátelství je nejstěžejnější. Horacio je taková překvapivá, tajemná postava. Může se po hradě libovolně pohybovat, všichni ho nějakým způsobem poslouchají. Když něco řekne, tak i král mu naslouchá, i královna jeho slova bere. Je to zvláštní postava. Často se vykládá, jako kdyby byl nasazený Fortinbrasem nebo že má volnou ruku v celé té hře, ve všech situacích. Tak trochu je to i v našem pojetí Hamleta, kdy jsme ho svým způsobem postavili tak trochu do hlavní role.
  • Muzikál Petr a Lucie, lehký odvar Hamleta?
    V něčem možná ano. Nad postavou Petra jsem nemusel tolik hloubat. Hamlet mě budil i ze snů. Petr v tomto směru nebyl takový rafinovaný a složitý. Ta náročnost se přesunula někam jinam. V tomto se k textům přidaly písničky a choreografie. Zase nová škála věcí, které člověk musí zapracovat do hlavy.
  • Zásadní věcí je, že v Petrovi a Lucii máš daleko víc partneřiny.
    To je také pravda. Zatímco Hamlet je hra plná otázek, tady je to o zamilovanosti a kontaktu.
  • Pojďme k Tvým uměleckým kořenům, které byly spíše hudební…
    Ano, pocházím z muzikantské rodiny. Můj táta hraje na cimbál, máma je houslistka. Mají svou kapelu, živí se muzikou. Od mala jsem byl vedený k muzice, k cimbálu. Mám tetu, která pracuje v brněnském Národním divadle jako garderobiérka. Jednou sháněli kluka do Prodané nevěsty, tak si na mě vzpomněla. „Medvěd se utrhl,“ křičel jsem. Opravdu mě to chytlo, a to mi bylo deset let. Od té doby mě sem tam obsazovali. A bylo rozhodnuto o mé budoucnosti. V té době jsem byl z cimbálu docela otrávený, tak jsem raději zvolil herectví.
  • Od konzervatoře uběhlo pár let. Jak vnímáš divadlo dnes?
    Správná volba. Dnes se živím tím, co jsem vystudoval a co mě baví. Mám pocit, že se mi splnilo, co mělo. Herectví je hodně spjaté s muzikou a spoustu věcí z muziky mohu využít na divadle. A zase naopak mnohé zkušenosti z divadla využívám v kapele. Obě tato odvětví mi dávají obrovský rozhled. I pro mě samotného je to důležité, ať už se budu v budoucnosti věnovat víc divadlu nebo muzice. Oba dva směry mě drží v kumštu nad hladinou. Konzervatoř byla specifická škola. Když v patnácti nastoupíte na uměleckou školu, dostanete se najednou do úplně jiného světa. Všichni jsou umělci, hýří se tam. Pro každého mladého člověka je těžké, aby nezvlčil a uvědomoval si, proč na takové škole je a čemu se chce v budoucnu věnovat.

    www.divadlozlin.cz
  •  
    | 23.9.2019 10:09:19 Josef Meszáros |             | Foto: archiv divadla |
     
     
     
    Časopis /
    aktuálně ze světa činohry, hudby, opery, tance, literatury a umění
     
    V rubrice ... /
    Aktuální články
     
    Divadlo žije! 
     
    Z jiných oblastí ... /
    Hudba
    Literatura/ Um?ní
     
    Scena.cz - 1.kulturní portál  
    /
    Jak    číst příspěvky
       se registrovat
       soutěžit
       hledat
     
     
     
    Mapa serveru