Scena.cz - 1. kulturní portál   reklama Volny
Scena.cz - 1. kulturní portál  
/
Jak    číst příspěvky
   se registrovat
   soutěžit
   hledat
 
 
 
Mapa serveru

    Časopis/Navigace
/
 
Aktuální články... /
Dalších 5
 
Přáníčka.net 
 
Starší články... /
Dalších 5
 
 
Rozhovory
 
Klára Apolenářová: Doba se odráží nejen v divadle, ale v nás… Připravit pro tisk Odeslat mailem /
 
Klára ApolenářováS herečkou Klárou Apolenářovou se na portále Scena.cz nesetkáváme poprvé. Rodačka z Brna vystudovala pražskou DAMU, hostovala v Divadle na Vinohradech, prošla Pražským komorním divadlem, zahrála si v rámci Letních Shakespearovských slavností a po pětiletém angažmá v Městském divadle Most, se vrátila do rodného Brna. Členkou Mahenovy činohry Národního divadla Brno se stala od sezóny 2007/08. Nyní sedíme v šatně po generální zkoušce inscenace Noc bláznů. Povídáme si nejen o její poslední roli sociální pracovnice Justiny, ale mj. stěžejní roli svědkyně Maiserové v inscenaci Teror. V čele souboru činohry došlo od nové sezóny ke změně uměleckého vedení. K realizaci uměleckých vizí je nutné někdy obměnit soubor. Tato změna se týká Kláry Apolenářové, s níž se od nové sezóny v souboru nepočítá. I toto citlivé téma se projevilo v našem povídání…

  • Vaší poslední inscenací v brněnském Národním je Noc bláznů…
    Moje postava ošetřovatelky nevěří, že režisér Lewis (Roman Blumaier) zvládne svůj úkol a s mými svěřenci nazkouší v podmínkách blázince operu. To, že pacienti nakonec hru předvedou, to je pro mě něco neuvěřitelného. Zpívají kvalitně, až to zní jako studiová nahrávka, ale pozor, kolegové zpívají skutečně naživo, žádný playback to není… Hodně se nadřeli, jsou skutečně hodně šikovní.
  • Postava Justiny v podstatě Lewise uvádí do zmíněného prostředí, celou inscenaci otvírá, ale také jí patří závěr…
    Podobně jako divákům v hledišti, i mně padá čelist z překvapení. Jak někdo může druhého zapálit pro věc. To je skutečně neuvěřitelné.
  • Lewisovi nakonec předáváte za jeho práci peníze, to může působit trochu rozpačitě, divák si většinou myslí, že v blázinci vypomáhá…
    To může být pravda, ale na začátku hry se říká, že potřebuje peníze, proto také do blázince přišel a tohoto úkolu se ujal. V tom je ta hlavní pointa, peníze jsou v celém textu velmi důležité.
  • Lewis na konci představení prozradí divákům, jak každý z těch, kdo s ním zkoušeli divadlo, po této zkušenosti dopadl. Je to takové true story. Ovšem, vaše postava Justiny ve výčtu není…
    (Smích) O tom jsem nepřemýšlela. Berte to tak, že divák potřebuje část příběhu otevřenou. Justina pravděpodobně zůstane dál v blázinci. Myslím si, že už se nikdy nepotká s tak báječnou partou bláznů, zůstanou jí v srdci napořád.
  • Další velmi silná menší role je svědkyně Maiserová v inscenaci Teror.
    I když je to velmi dramatické a vypjaté představení, patří k mým milovaným. Pro mě jako herečku je to velký záběr, zejména když sama mám dítě.
  • Máte tam sice jeden výstup, ale ten dokáže zahýbat se všemi diváky… Vybaví se Vám, když jste ten text četla poprvé? Co to s vámi udělalo?
    Pamatuji si na to dobře, naprosto přesně, protože mě to zasáhlo jako matku. Tam kde v představení brečím, rozbrečela jsem se i při první čtené zkoušce hry. A to jsme to ještě nehráli naostro. Nemohla jsem pokračovat ve čtení. Zlomil se mi hlas, a už mi to zůstalo. Pro mě je ta figura citlivá, hraji ji ráda.
  • Vybavuji si, že v tom textu je scéna s botou…
    Po manželovi paní Maisnerové zůstala po havárii letadla pouze bota, kterou chce pohřbít v lese. Dcera se na pohřbu ptá, co je v té rakvi, když tatínek tam není…
  • V předchozím rozhovoru jsem se Vás ptal na vztah k Národnímu divadlu Brno a vyznělo to hodně melancholicky…
    Pro mě je to v současné situaci složitá otázka, citlivé téma. Budu z divadla odcházet.
  • Některé odchody odsud už máte za sebou…
    To bylo za jiného uměleckého vedení, nyní s tím přišel nový umělecký šéf Šotek sám.
  • Je ukončení Vašeho angažmá tady definitivní?
    Vzhledem k tomu, že hereček střední generace je hodně a práce pro ženy mého věku tolik není, tak je to již konečné. Budu tady dohrávat, a pak se uvidí, co život přinese.
  • Věřme, že nějaká pěkná příležitost na Vás čeká. Jste pohledná herečka, velkých rolí máte na svém kontě hodně, pracovala jste s celou řadou zkušených, a hlavně vyhledávaných režisérů a režisérek…
    Říkejte to nahlas, děkuji. Konkurzy jsem tak trochu vzdala. Od té doby, co mám syna, tak jsem neměla čas na ně jezdit. Nikdo Vám cestu neproplatí, a kolikrát vám nedají ani vědět.
  • Profese herečky je hodně o emocích, kostýmech, textech, náhodách… Když se podíváte zpětně, není to od absolutoria na DAMU samá facka?
    Nyní jsem v takovém rozpoložení, že mi to tak připadá, to musím přiznat. Ale tak to asi vždycky nebylo. Nicméně, poslední roky mám pocit, že to je samý políček. Doba a všechno kolem nás míří zvláštním prapodivným směrem. Lidé se k sobě chovají trošku jinak než dřív. Všechno je rychlejší, je to víc o množství a značce, než o kvalitě a hloubce. Byla jsem trochu jinak vychovávaná…
  • … říká se, že divadlo je odrazem společnosti.
    Doba se odráží nejen v divadle, ale v nás. Divadlo je opravdu odraz světa, nebo spíš mu nastavuje zrcadlo. Všechno se to projevuje v tom, jak fungují šéfové, lidé v divadle mezi sebou, a nejen v souboru. Prostě všechno je někde jinde. Každý má nutkání za sebou nechat nesmazatelnou stopu…Držím palce, ať vše dobře dopadne.

    www.ndbrno.cz
  •  
    | 6.5.2019 17:05:06 Redakce |             | Foto: archiv divadla |
     
     
     
    Časopis /
    aktuálně ze světa činohry, hudby, opery, tance, literatury a umění
     
    V rubrice ... /
    Aktuální články
    Starší články
     
    Divadlo žije! 
     
    Z jiných oblastí ... /
    Hudba
    Literatura/ Um?ní
     
    Scena.cz - 1.kulturní portál  
    /
    Jak    číst příspěvky
       se registrovat
       soutěžit
       hledat
     
     
     
    Mapa serveru