Scena.cz - 1. kulturní portál   reklama Volny
Scena.cz - 1. kulturní portál  
/
Jak    číst příspěvky
   se registrovat
   soutěžit
   hledat
 
 
 
Mapa serveru

    Časopis/Navigace
/
 
Aktuální články... /
Dalších 5
 
Přáníčka.net 
 
Starší články... /
Dalších 5
 
 
Zprávy
 
Zemřel básník Jevgenij Jevtušenko Připravit pro tisk Odeslat mailem /
 
Jevgenij Jevtušenko při přednášce v New Yorku(*18. července 1932 - †1. dubna 2017)
V 84 letech zemřel jeden z největších básníků Ruska 20.století Jevgenij Jevtušenko, který se po celý život pohyboval na hraně dovoleného a zakázaného. Úctu k básníkovi, kterého zrodila doba „tání“, po jeho smrti projevili jak dnešní prezident Putin, tak někdejší prezident Gorbačov. Jevtušenko se pohyboval po celém světě, ale lásku ke své zemi měl pod kůží. Byl to mistr slova – jako básník, prozaik, scenárista, publicista, ale i aktivní performer. Byl zároveň znám jako neohrožený kritik veškerých společenských nepravostí.

V době mého mládí byl Jevgenij Jevtušenko považován za zázrak nové doby, společně s některými svými vrstevníky, kterým se říkalo „šedesátníci“, jako Andrej Vozněsenskij, Robert Rožděstvěnskij či Bella Achmadulina. Jeho verše byly drzé, čerstvé, i když jim nikdy nechyběl správný ruský patos a nádech vlastenectví. Když jsem si nedávno pouštěla na youtube téměř hodinovou produkci sestříhanou z jeho přednesu vlastních básní - různá vystoupení před plným sálem resp. stadionem lidí – byl jeho přednes z dnešního pohledu tak trochu k smíchu, svou patetickou jednotvárností. Přitom mezi svými měl popularitu, kterou mu i dnes mohou závidět leckteré rockové hvězdy. Jevtušenko s oblibou přednášel nahlas své básně celý život, a to po celém světě. Světové agentury připomněly např. recitál v newyorské Madison Square Garden v roce 1972 nebo shromáždění 27 tisíc lidí, kteří si básníka přišli poslechnout v Mexiko City. Své fanoušky měl i u nás (naposledy tady byl v roce 2009). Postavení Jevtušenka v ruské kulturním světě bylo výjimečné, jako spontánní talent, se stal v 50.letech nejmladším členem Svazu spisovatelů a byl přijat na vysokou školu bez maturity. Byl na jedné straně oficiálními kruhy propagovaný literát, vhodný „na vývoz“ – proto také mohl volně cestoval po celém světě, na druhé straně, pro mnohé nepochopitelně mu byly tolerovány hodně ostré kritické názory. On totiž na všechny a na všechno, co viděl, hned napsal báseň. Básní se vyjádřil i k okupaci ČSSR v roce 1968 (Tanky jedou na Prahu) a v básní zavzpomínal na Václava Havla krátce po jeho smrti. Takže byl počítán bezmála za disidenta, a obecně získal přezdívku „sovětský rozhněvaný mladý muž“. Jevtušenko měl známé po celém světě, přátelil se s Fidelem Castrem, Salvatorem Allendem, Che Guevarou, ale také třeba s Robertem Kennedym. Paradox Jevtušenkova života asi nejlépe zachycuje vtip (legenda nebo pravda?), kdy si východoněmecký komunistický lídr Walter Ulbricht stěžoval Chruščovovi po postavení Berlínské zdi na to, že Jevtušenko prohlásil, že se obě Německa stejně jednou spojí… Na to prý Chruščov odpověděl: A co s ním mám dělat? Poslat ho na Sibiř? Vždyť on se tam narodil… (na Sibiř byli totiž posláni už jeho šlechtičtí prapředci z matčiny strany pro odbojnost při jednom povstání).
Jevgenij se narodil v Irkutské oblasti na stanici Zima, kde otec pracoval jako geolog. Už ve čtyřech letech se s ním zúčastnil geologické expedice do Kazachstánu. Otec byl částečně německého původu, a tak se matka po příjezdu do Moskvy rozhodla změnit chlapcovo příjmení Gangnus na své dívčí příjmení, Jevtušenko. I když později otec rodinu opustil, o Žeňův literární vývoj se staral neustále. V Moskvě, kde zpívala v Stanislavského divadle, byl chlapec denně konfrontován s návštěvami nejrůznějších známých osobností z oblasti kultury. Není tedy divu, že se naučil číst a psát velmi brzy. A už v 16 letech publikoval, první básně byly uveřejněny v časopise Sport v roce 1949. V roce 1952 vyšla mu kniha Rozvědčíci budoucnosti, v níž mj. vyjadřoval obdiv Stalinovi. Nicméně, zanedlouho svůj vztah ke Stalinovi kriticky přehodnotil, a tak se později jako ke skutečně literárním debutům hlásí k dalším knihám z 50.let, tedy Silnice entuziastů, Slib nebo autobiografická Stanice Zima. Jevtušenko, který byl tedy již ve svých dvaceti přijat za jaksi oficiálního autora, ovšem „zlobil“, a stále měnil své názory, kritizoval, ale jako by kolem sebe měl jakýsi ochranný val, který mu to umožňoval. Mezi jeho nejvýraznější básně patří Babí jar, o zavraždění 33 tisíc Židů na Ukrajině (jeho báseň nakonec stála u zrodu památníku obětem na tomto místě), veřejně ostře protestoval proti vyhoštění disidentského spisovatele Alexandra Solženicyna. Mezi jeho další „kousky“ patřila snaha zabránit znečišťování Bajkalského jezera a prosazení výstavby pomníku pro oběti komunismu přímo naproti sídlu bývalé KGB. Roku 1994 odmítl převzít státní vyznamenání na protest proti válce v Čečensku.

Za svůj život napsal na 150 knih, které byly přeloženy do 70 jazyků světa. V roce 1963 byl nominován na Nobelovu cenu. Během svého života získal Jevtušenko množství ocenění doma i v zahraničí, přednášel na mnoha univerzitách po celém světě, vyjadřoval se neohroženě v různých politických kauzách. Kromě toho stačil ještě psát scénáře, zahrát si v několika filmech a pořádat přednášková a recitační turné. V roce 1991 dostal Jevgenij Jevtušenko nabídku na pozici profesora na univerzitě v oklahomské Tulse, kde od té doby působil a žil. Nikdy ovšem nepřerušil styky se svou vlastí, a pravidelně přijížděl nejen do Ruska, ale i do dalších evropských zemí včetně Prahy. Sem například přijel v roce 1997 představit svou knihu Neumírej před smrtí o pokusu o převrat v Rusku v roce 1991.
I v osobním životě byl básník velmi aktivní – byl celkem čtyřikrát ženat. Jeho první ženou se v roce 1954 stala básnířka Bella Achmadulina, ale dlouho to nevydrželo. Jeho další ženou se stala v roce 1961 Galina Sokol-Lukoninová. Narodil se jim syn Petr. Třetí ženou se stala jeho irská překladatelka Jan Butler. S ní měl Jevtušenko dva syny Antona a Alexandra. Poslední, čtvrtou ženou se v roce 1986 stala lékařka a filoložka Maria Novikova, s níž měl rovněž dva syny, Dmitrije a Jevgenije. Ta s ním byla až do jeho smrti. Jevtušenko v poslední vůli projevil přání být pohřben na hřbitově v Peredělkinu nedaleko Moskvy vedle hrobu spisovatele a disidenta Borise Pasternaka.
Asi nejlépe vyjádřila osobnost Jevtušenkovu vdova po Alexandru Solženicynovi: „Žil podle své vlastní zásady: básník v Rusku je víc než básník a on opravdu byl víc než básník – byl občan s uznávaným občanským postavením."
 
| 6.4.2017 17:04:36 Jana Soprová |             | Foto: archiv |
 
 
 
Časopis /
aktuálně ze světa činohry, hudby, opery, tance, literatury a umění
 
V rubrice ... /
Starší články
 
Divadlo žije! 
 
Z jiných oblastí ... /
Divadlo
Hudba
Opera/ Tanec
 
Scena.cz - 1.kulturní portál  
/
Jak    číst příspěvky
   se registrovat
   soutěžit
   hledat
 
 
 
Mapa serveru