Scena.cz - 1. kulturní portál   reklama Volny
Scena.cz - 1. kulturní portál  
/
Jak    číst příspěvky
   se registrovat
   soutěžit
   hledat
 
 
 
Mapa serveru

    Časopis/Navigace
/
 
Aktuální články... /
Dalších 5
 
Divadlo žije! 
 
Starší články... /
Dalších 5
 
 
Recenze
 
Lessons of Touch v NOD Roxy Připravit pro tisk Odeslat mailem /
 
Lessons of Touch - Radim VizváryJednou z událostí sezóny se bezpochyby stane projekt skupiny Tante Horse Lessons of Touch, jehož režisérka Miřenka Čechová pracovala nejen s profesionálem, svým kolegou Radimem Vizvárym, ale také s taneční kritičkou Ninou Vangeli (jejíž práci v rámci Studia pohybového divadla už asi pamatuje málokdo) a také se skupinou laiků různých povolání, kteří se do projektu přihlásili, aniž tušili, co je čeká. Miřenka kromě toho přizvala ke spolupráci tanečníka a choreografa Jiřího Bartovance. Jedním z charakteristických rysů práce Tante Horse je nejen zkoumání lidského těla v různých situacích, ale především experiment jako takový.

Samotný název Lessons of Touch anoncuje, že tu půjde především o dotyky. Ty jsou samozřejmě spojeny s intimitou, někdy pro diváka na hranici voyerismu. Čechová má ráda kontrasty, a jejich vzájemnou konfrontaci, a také jakousi vykloubenou autenticitu. V tomto projektu je to tedy nejen konfrontace profesionála a amatérů, mužského a ženského elementu, těla a duše, mládí a stáří, ale také osobního a veřejného, přirozenosti a umělosti, rituálu a divadla. A takových kontrastů a spojení lze najít v představení více.
Samotný princip inscenace se podobá stromu. Základ jako by vyrůstal z kořenů individuality jednotlivce, který začíná konfrontací se sebou samým, a poté se střetává se světem, nejprve v podobě ženského elementu, a následně s větším množstvím lidi, jakýmsi kmenem či chórem. Protagonistou je Radim Vizváry, výrazně fyzicky disponovaný performer, který v tomto případě musel „zapomenout“ na svou technickou průpravu, a nastartovat zcela nový pohybový styl. Své tělo „jako materiál“ v této první části prozkoumá velmi důkladně, s cílevědomostí a zvědavostí dítěte natahuje a zaštipuje kůži, olizuje se, pleská do břicha, vyráží proti zdi, na níž naráží jako dezorientovaná moucha, a ve své průzkumné cestě po svém těle nevynechá ani intimní partie. Chvílemi do svého intenzivního zkoumání zatáhne i diváky… První část přechází v část druhou, kdy je performer „zchlazen“ kyblíkem plným ledu. Příchozí je žena, ve všem všudy opak prvního performera. Zatímco on v rámci předvádí hru svalů polonahého těla, ona je až puritánsky zahalena, a právě její důsledná cudnost působí chvílemi až eroticky lákavě. Nina Vangeli v postavě, kterou ztvárňuje, propojuje archetypální podobu ženy, v níž se sváří něha se škodolibostí, křehkost se silou, schopnost podřídit se, ale i manipulovat. Je zároveň starodávnou matkou, šamankou, ale i koketní dívkou. Má v sobě zároveň neokázalý smysl pro humor a hravost. Interakcí těch dvou se příběh „lidského rodu“ dostává do vyšší úrovně, a je nejvýraznější částí představení. Jako by se příchodem a zapojením ženské postavy symbolicky propojilo tělo s duší, a svět se tak stal úplnějším. V třetí části nastává konfrontace jednotlivců se společností. Neherci, kteří před premiérou absolvovali krátký workshop s Miřenkou Čechovou, jsou na dálku řízeni režisérkou, a na základě pokynů vykonávají mnohdy bizarní akce, ať samostatně, tak ve skupině. Právě tato část, která může na některé diváky působit trochu neorganicky, je myslím pro režisérčin experiment důležitá. Zkoumá v nich lidské reakce, stydlivost, ale i způsob vnímání a realizace pokynů. Tato část se diametrálně liší od dvou předchozích, je spíše řetězcem drobných technických cvičení. Zajímavé vyvrcholení nastane ve chvíli, kdy se do jejich společného reje zapojí i protagonisté. Muž je navlečen do tygří kůže a poté vykonává na ženě rituální obřad, zatímco skupina pasivně, ale dychtivě přihlíží. A tady se symbolicky propojuje na časové ose současnost s minulostí. Na jedné straně připomíná scéna senzační momentky ze sociálních sítí, na druhé straně se vrací k samotným kořenům lidské existence, k rituálu, který patrně fascinoval tenkrát, jako fascinuje dnes.

Lessons of Touch jsou v oblasti pohybového divadla unikátním projektem, který rozhodně stojí za vidění.

www.nod.roxy.cz
 
| 25.1.2016 15:01:53 Jana Soprová |             | Foto: archiv divadla |
 
 
 
Časopis /
aktuálně ze světa činohry, hudby, opery, tance, literatury a umění
 
V rubrice ... /
Aktuální články
 
Přáníčka.net 
 
Z jiných oblastí ... /
Hudba
Opera/ Tanec
Literatura/ Umění
 
Scena.cz - 1.kulturní portál  
/
Jak    číst příspěvky
   se registrovat
   soutěžit
   hledat
 
 
 
Mapa serveru