Scéna.cz 

Pražský výběr symphony - dokonalá symfonická show

V sobotu 10. března 2018 byla většina diváků mimořádného koncertu Pražský výběr symphony postavená před dilema, jakou vlastně róbu pro tuto příležitost zvolit. Na jednu stranu velí bontón, že návštěva koncertu vážné hudby vyžaduje společenský oblek, na druhou stranu je na programu hudba vyhlášených rockových rebelů 80. let… Nechme ale módních úvah a pojďme k samotné produkci. Organizátoři Prague Proms prozradili, že inspirací pro tuto odvážnou dramaturgií byl koncert Pražského výběru v O2 aréně. Inspirace je dobrá, ale co samotná realizace?

K podobné akci je potřeba velkých a výrazných osobností, kterými členové Pražského výběru – Michael Kocáb, Michal Pavlíček či Vilém Čok jsou, ale jak to funguje v případě aranžmá výrazných rockových skladeb pro symfonický orchestr? Prozraďme, že dirigent Steven Mercuri patří k vášnivým posluchačům rockové hudby, a do jeho playlistu oblíbených skladeb právě Pražský výběr patří.
Zmínil jsem, jaké problémy nastaly s volbou vhodného oblečení, i když spontánní příznivci z řad skalních fandů kapely toto asi neřešili. Přesto představa, že se vroucí rocková hudba, jejíž základní kameny tvoří basová a sólová elektrická kytara, bicí a klávesy, přelije v symfonické nástrojové obsazení – smyčcové sekce, dechové sekce (ať už dřevěné nástroje nebo žestě), bicí a další nástroje (harfa, klavír, varhany…), mi připadla, jako kdyby se na jevišti měl propojit oheň s vodou.

Dirigent Steven Mercuri ovšem v transkripci aranžmá od rocku k symfonii obstál. Dobrý nápad byl zapojení komorního sboru. Skvělá rytmická sekce tvořená Lukášem Chejnem, Vítkem Pospíšilem, Tomášem Uhlíkem a Ondřejem Pomajslem skutečně tvrdila „basu“, protože přesný úder a dobře načasovaný rytmus tvoří ryzí big beat. Výborně se držel celý Český národní symfonický orchestr, který má na svém kontě velké úspěchy zejména na poli zahraniční hudby.

Dočkali se diváci v hledišti vypalovaček jako Zubatá, Václavák, Tatrman nebo Pražáci? Koncert gradoval nejen díky odvazu matadorů Pražského výběrů, ti si pro ozvláštnění večera vypomohli zapojením ženského elementu. Kdo jiný by mohl zapadnout do rockové a beatové smetánky než stálice Bára Basiková - byla výborná, byť ji Michal Pavlíček po dlouhé předehře vyzval: „Báro, tak už zpívej…“. Dalšími hosty byli Hanka Kosnovská a Michal Skořepa. Jejich účinkování můžeme chápat jako vystoupení předskokanů. Otevírali koncert skladbou Tajtrló, a později jako skokani. Hanka Kosnovská nabídla ve skladbách silný a vyzrálý hlas. Dirigent Steven Mercuri „utáhl“ orchestr v plné síle rockové animálnosti. Překvapil i kytarovým duetem s Michalem Pavlíčkem. Lahůdkou byla vzpomínka na Miloše Kopeckého, jediná převzatá skladba v dramaturgii koncertu - Mackie Messer. Velmi působivý byl přechod z filmového dialogu a hudby do jevištní live verze. I v této skladbě zabodoval Steven Mercuri coby sólový zpěvák partu v anglickém původním znění.
Michael Kocáb i Vilém Čok v krátkých intermezzech uváděli jednotlivé skladby. Vilém dopředu slíbil, že jeho slovník bude odpovídat dané situaci, usoudil, že jeho obvyklé vulgární špílce nejsou na místě… Michael Kocáb nostalgicky objasnil okolnosti vzniku některých písní, zmínil se s výstražnou intonací v hlase, že některé zlo přetrvává dodnes, případně se probouzí… Ve skladbě Chvastoun, kde se v textu zpívá „My jsme hráli na cimbály, všechny myši tancovaly…, já jsem hrál, ty jsi hrál…“ aktuálně glosoval: „Miloš hrál na cimbál, Andrej hrál na cimbál, Tomio hrál na cimbál…“. Impulsivně mě napadlo, že skladby jsou poplatné době, ale pak jsem se zamyslel a říkám si: „Poplatné každé době?“, nebo je přesnější označení, že jsou nadčasové? A platí toto hodnocení o skladbách nebo protagonistech, o nichž se zpívá?

Pražský výběr symphony byla dokonalá symfonická show. Jak jsme se dozvěděli ze zákulisí, proběhla jediná zkouška orchestru se všemi protagonisty. A tady nezbývá než smeknout, protože to svědčí o kvalitní hudbě, o vynikajících interpretech v orchestru i jednotlivých sólistech. Mejdan, tedy vlastně skvělý odvaz byl vynikající. Potvrdila to i skupina fandů, která překonala symfonickou vážnost a odvázala se v pogo dance stylu přímo před pódiem. Super. Mistr Kocáb, Pavlíček, Čok spolu s Basikovou a dirigentem Mercurim si svůj odvaz rovněž užívali.