Scéna.cz 

Ježíš – o čem to vlastně hráli

Inscenace JE Suis (čti že si) aneb Podivný případ faráře z Tues v režii Jana Nebeského se dočkala premiéry v Divadle Na Zábradlí v sobotu 20. října. Vedle Jana Nebeského se na zpracování textu podílel Egon Tobiáš, na hudební složce pak skladatel Martin Dohnal.
Musím se přiznat, že jsem z tříhodinového dění nebyl pranic moudrý. Marně jsem se ptal, zda jsem takto postižen jen já sám. Kradmo jsem koukal po ostatních divácích. Můj pohled se nevyhnul ani divačce, která seděla vedle mě a o přestávce se zmínila, že v týdnu navštívila divadlo Skelet. Rovněž mlčela a protahovala se ze stísněných poměrů v hledišti. Postmoderní exhibice zasáhla a hlavně přesvědčila zejména díky hereckým výkonům, al ev žádném případě se nejedná o představení pro masivního diváka. Petra Špalková (Dcera), Saša Rašilov (Přítel) nebo Karel Dobrý v titulní roli Faráře, naprosto přesně kamenovali. Hráli s plným fyzickým i psychickým nasazením. Špalková několikrát bravurně slezla horolezeckou plexisklovou stěnu, Rozina Mlýnková (Sarafita) mistrně levitovala na ráhnech. O čem, ale hráli?

Nevím. Shrnul bych v jedné větě: hráli pěkně, ale nevím o čem. V paměti mi uvízla dějová nitka, kterou rozpřádal Detektiv (Jan Budař) a kupodivu se mu podařilo být v herecké akci po celou dobu hry. Velmi zajímavou byla postava Kolemjdoucího (Ladislav Klepal), které mu přezdívali Hrobník, ale jinak působil jako obchodní cestující. Hraběnka (Jorga Kotrbová) prapodivně nezapadala do rodiny a byla patřičně nenáviděna. Hrabě (Vladimír Marek) neustále přicházel s flintou a kašírovaným zajícem, z něhož v druhé půli vytáhl krvavá játra. Farář (Karel Dobrý) si buď hrál s míčem, neustále si zapisoval poznámky fixem na tělo, případně dokázal pěkně naštvat, když několikrát po sobě postavil láhve s vínem před skříň. Ta, když se otevřela, tak se zákonitě láhve převrhly a rozlily. Což vidět na třikrát ke klidu moc nepřidalo.
Sečteno, krát a mínus, nevím proč bych měl chodit do divadla a očekávat neděj. Být zasypán a udolán textem, který se na první vnímání zdá být sourodý a logický, ale ve svém důsledku není o ničem. Pokud toto mělo být hlavní cíl režijního záměru, povedlo se. Je suis doporučuji jako významný objev pro specializované divadelní festivaly, např. se divím, že se premiéra neodehrála v Plzni na festivalu Divadlo. Ještě bych inscenaci zařadil k použití v divadelním výzkumném ústavu.
Jestli mohu doporučit – běžte se podívat, herci hrají perfektně. Ježíš.